, zachránit den.

Včera ráno jsem mamince ukazoval, jak legračně se ksichtíš, když ti na obličej dopadnou kapky vody. Pak jsem se shýbl pro plenku a tys mě na oplátku počural. Přesně takhle to dělají pandy: na přímý boj jsou samečci příliš líní, soupeří tedy na dálku, přičemž vyhrává ten, kdo dočurá nejvýš. Kapituloval jsem. Dnešní den začal zle. Maminka včera smlsla pár rajčat, prý co to s tebou udělá. Inu, udělalo to prdíky, hodně prdíků. Je to neuvěřitelné, ale já to nějak prospal, takže si vlastně nemám proč stěžovat. Jenomže tvoje maminka mě kvůli probdělé noci ráno nepřivítala obvyklým "dobré ráno, drahý", nýbrž "to teda byla noc" a ve mně se něco zarazilo. Tohle blbé probouzení je vlastně důvod, proč přes den nespím a raději se láduji kávou. Jak se ukazuje, i tuhle špatnou vlastnost jsi po mně zdědil a musí se na tebe po probuzení strašně pěkně, jinak se zakaboníš a je potřeba nasadit nejtěžší kalibr, tj. píseň Trezor. Ergo jsem zaražený a vyděšený vyrazil do práce, kde na mě čekal balíček - v balíčku pak gastronautická bomba! Díky Melly, červené fazole a zelený čaj v bílé čokoládě mi udělaly obrovskou radost. Mimochodem, tohle jsem nebyl já. Tvůj IT

, odvážné palce.

Protože byl dnes obzvlášť pěkný den, proběhla přednáška z Novověké filozofie v nedalekém parku u porodnice, která je známá tím, že před ní postává nějaký náboženský fanatik v hábitu a zpívá potratům písničky. Dnes tedy zazpíval i Leibnizovi, mnohem vhodnějšího Heideggera bohužel neučím. Dr. JP mi poslal pozvánku na divadlo, prý kdybych ji potřeboval někde vykázat. Nevím sice, co tím přesně myslel, ale jelikož se nebojím nudy, zvratků ani latex-porna, půjdu se podívat. Dnešek je zároveň svým způsobem tragický, doposlouchal jsem totiž archiv Odvážných palců a jsem up-to-date. Tento pořad nám dlouho zpříjemňoval tvoje venčení, pánové Baldýnský, Fuka a Michailidis jsou vtipní a bystří. A to navzdory skutečnostem, že [1] u Františka Fuky výraz "půltucet" zastupuje kvantifikaci "víc než jeden a méně než patnáct", pro "víc než patnáct" má totiž výraz "tucet", spojení "nudil jsem se" potom (celkem správně) zastupuje "měla malá ňadra"; [2] u Saši Michailidise výraz "příjemná záležitost" zastupuje výraz "cokoli"; [3] kolem dubna 2005 Tomáš Baldýnský objevuje výraz "jakoby", který nezastupuje nic a o to víc sviní. Ale to jsou drobnosti a každý, kdo nahlas a dlouho mluví, má svoje oblíbené vycpávky. Ty například dost často používáš výraz "aiga", bohužel zatím nevím, co to má znamenat. Tvůj IT

PS: U filmu Total Recall jsem se nenudil alespoň půltucetkrát.

, trávení.

Tak a je to tady, dnes ráno tě poprvé nabádali, ať se nemračíš. O víkendu jsem stříkal jabloně proti strupovitosti a vinohrad proti trávě. Vítr se dost točil, takže všechna tráva, která na mně kdy rostla, do čtrnácti dnů zežloutne a uschne. Totéž strupy, budu k nepoznání. Maminka se prožehlila na dno prádelního koše, máme to prý chápat jako definitivní konec (tříměsíčního) šestinedělí. Při té příležitosti si maminka vzpomněla na film Total Recall a přišla s novou láskyplnou přezdívkou: jsi náš malý, zamračený Quatro. Tvůj IT

, občanská neposlušnost.

Když jsem šel kdysi dávno v únoru pro tvůj rodný list, kladla mi maminka několikrát na srdce, abych hlavně nezapomněl potvrdit, že na vítání občánků chceme. Vzpomínám si, že jsem to úřednici tlumočil tak, že se na mě dívala až soucitně. A teď je ti čtvrtrok a vítání furt nikde. Maminka už to nemohla vydržet a zavolala na radnici: vítat tě prý budou posledního května. Ludry! Posledního května jsem měl jet na turnaj do Hradiště, teď musím vyměnit karty za básničku. Pokusím se tvoji maminku přesvědčit, že se vítání občánků neslučuje s naším liberálním pojetím státu a že bojkot je na místě. Další historka z tramvaje č. 8: nějaká paní si hlasitě stěžovala, že se jí zaběhl pes. Přesněji, skočil prý do tramvaje a odjel neznámo kam. Maminka volala, že tě doktorka zvážila a že už jsi konečně tlustý. To je jak z Perníkové chaloupky. Tvůj IT

, totální spoiler: Šestý smysl

, the end.

Stý záznam by měl být něčím zvláštní, co bych tak jenom ... ha, už to mám! Končím s blogováním, byla to zábava, ale stačilo. Tvůj IT

PS: Aha, hm, takže zatím nekončím. Tak tedy, dnes si naše útulné 2+kk byla prohlédnout transakční protistrana. Jde o výměnu, za rozumný doplatek získáme další 2,5 místnosti a nový záchod. Co víc od nového bytu očekáváme? Pro tebe to znamená vlastní pokojík a většího plyšáka, pro maminku pohodlné křeslo a větší knihovnu, pro mě Nintendo Wii a větší ledničku. Odpoledne tradiční chill-out U Čápa. Dnes s námi k velké radosti zaskočil i doc. Etik Bubeník. Děkan chtěl probrat možnou soutěž na nadcházející studentskou konferenci, ale nějak jsme jako obvykle zkysli u marginálií. Hlavním tématem diskuse nakonec bylo, do jaké míry se má v rámci soutěžního argumentačního eseje specifikovat počet předložených argumentů. Tvůj tatínek tvrdil, že jich může být libovolné množství. Děkan tvrdil, že jich může být libovolné množství, třeba přesně tři. Doc. Bubeník tvrdil, že jich může být libovolné množství, třeba přesně tři, ať se studenti trochu mrskají. A to se prosím všechno odehrálo pod vlivem dvou piv bez předchozích požitků. Tohle zvláštní rozpoložení si mě našlo i doma. Na večeři jsem si chtěl samou radostí udělat nové mexické fazole Heinz. Tvoje maminka mi to povolila, prý když má Ištván brzy ten svátek. Fazole chutnaly opravdu tak nějak mexicky, což pro mě bylo zklamání. Dojedl jsem, smutně umyl pánvičku a tvoje maminka mi vynadala, že jsem si udělal na večeři fazole. Tedy řeknu ti, maminka umí člověka zranit na tom nejcitlivějším místě!

, špatné rozlišení.

V noci si na mě zasedl komár, v dubnu, je to možné?! Většinu dne jsem s realitním makléřem, který má ještě užší a protáhlejší hlavu než tvůj tatínek, projednával záležitosti kolem koupě většího bytu. Pak jsem jel do banky vybrat obnos na blokační zálohu; u pokladny jsem se musel podepisovat dvakrát, jelikož paní pokladní se můj první podpis nějak nezdál. Nestalo se to v té bance poprvé a ani dnes jsem nepochopil, která že to část podpisu nebyla košer. Vzhledem k tomu, že můj podpis vypadá asi takto: P_, moc možností není. Cestou domů jsem vyzvedl výsledky tvých zdravotních testů, máš lehce zvýšené trombocyty (překvapivě nejde o hudební nástroje, nýbrž o krevní destičky). Všechny moje znalosti o lidském těle pocházejí ze seriálu Byl jednou jeden život, kde jsou krevní destičky takoví čtyřrucí sympaťáci. Vždycky jsem chtěl být bílá krvinka. Tvůj IT.

, brojler.

Všechno nejlepší k tvým prvním kvartálním narozeninám! Měl jsi na dnešek slíbenou čtvrtsvíčečku, čtvrtdárek a očkování. Svíčka byla stylově ve tvaru prasete, dárek taky maminka koupila, jen to očkování nějak nevyšlo, protože prý jsi málo přibral a je třeba tě víc vykrmit. Kvůli testům ti maminka musí odebrat vzorek moči - to se realizuje tak, že se ti na urina přes noc přilepí speciální igelitový pytlík. Jak jistě chápeš, jsem tímto vynálezem okouzlen a hodlám si pořídit větší vydání (což neber jako vychloubání). K tomu dárku: jde o knihu Kuřátko a obilí od dvojce Hrubín/Miller. Publikace je to zdařilá, rázem sis ji oblíbil a samou radostí jsi pouštěl bublinky. Nechám-li stranou fakt, že nevím, jakými hlasy bych měl mluvit obilí, jmenovitě ječmen, pšenici a žito, zarazila mě ilustrace na s. 8. Je na ní zachycena katarzní scéna, kdy vítr radí kuřeti, že se nedaleko krmí jeho máma a sourozenci. Jak ukazuje přiložený výřez, jeden ze sourozenců nepolyká jen tak nějaké žluté zrní, nýbrž jakýsi drobný růžový či oranžový objekt. Musím trvat na tom, že se jedná o ibalgin 400mg. To kuře prostě ví, co si zobnout. Tvůj IT

, kypění.

Trest za včerejší rouhání ještě není u konce, dnes pro změnu přetekla bábovka. Na maminčiny narozeniny - chci říct, ve stejný den jiného roku - zemřela Marilyn Monroe. Na moje narozeniny byl objeven kyslík, Hitler zahájil Olympijské hry v Berlíně a začala vysílat MTV. Přesně 84 let před tvým narozením zemřel Lenin, jak je ten svět malý! Dnes jsem si byl zaběhat, ibalgin je zábavnější. Tvůj IT

, dvoj:tečky.

Proboha, kde ty cifry vzali? Cítím se teď strašně vykořisťovaný a zvažuji stávku: zatajím studentům sprosté pasáže v Descartových Meditacích. Vzhledem k tomu, že se má jednat o průměrnou mzdu, tak se děkan musí topit v prachách: až bude zase příště platit U Čápa, natruc si objednám dvanáctku, jen ať se prohne. Další důvod, proč je dítě vhodné do domácnosti: lze vyžadovat přísahu na jeho život. Konkrétní příklad z dopoledního převlékání lože: "To mi chceš tvrdit, žes před každým praním oddělávala plastové knoflíky?" "Jo." "Kecáš! Přísahej na život vlastního dítěte." Maminka přísahala, pak ale cítila výčitky, že takhle hazarduje s tvým zdravím. Večer ji dostihla spravedlnost: překypěl sopel, ale fakt drsně. Zase mi dnes kdosi volal kvůli lístkům do cirkusu, to už je letos počtvrté a říká si to o pomstu. Tvůj IT

, totální spoiler: Terminátor

, výchovná.

Musím si dávat pozor, co píšu: včera jsem tu žehral na studenty a někoho se to nejspíš dotklo. Zatímco maminka dospávala rušnou noc, začal jsem tě multikulturně vzdělávat: objevili jsme novou hračku, romského slona Kolomana. Je to bonviván se zálibou v cigaretách bez filtru a slově "dilina", který chce výhodně koupit tvoje ledviny pro hladovějící děti v Keni. Poslední dobou není moc o čem psát (kromě toho, že ti teď srandovně klinká hlava a děláš s ní úplně stejné pohyby jako Stevie Wonder), takže jsem se v mezičase rozhodl začít s tvojí bridžovou výchovou. Na úvod pár slov k dialektice bridže. Tak předně, necháme-li stranou rozvodová řízení, pak je bridž ten úplně nejdrsnější sport. S bridžem se obvykle pojí představa ušlechtilých anglických dam, které nad kartami a čajem probírají drby a ohleduplně komentují vývoj hry. Skutečnost je ale jiná. Samozřejmě, slyšel jsem, že existují bridžisté, kteří dokáží udržet svoji frustraci na uzdě (ať už vlivem socializace nebo lobotomie), na žádného takového si ovšem nevzpomínám. Na co si ale vzpomínám jsou výbuchy vzteku, tresty za nesportovní chování (rozuměj nadávky), několikrát jsem dokonce zažil, že u bridže dospělí lidé plakali. Bridž se hraje ve dvojici a má tak mnohem blíž k tanci než třeba k šachu: se stálým partnerem se pomocí omezených komunikačních prostředků snažíš co nejlépe vyřešit jistý problém. Za výsledek jsou zodpovědní oba členové dvojice - co je horší, pokud tvůj partner udělá chybu, většinou už ji nemůžeš napravit a musíš se s tím nějak vyrovnat. Vnitřní dynamika páru řešícího problém a různé způsoby, jak lidé na chybu reagují, jsou na bridži možná to vůbec nejzajímavější. Úplně nejblíž má bridž k rozhovoru. Se svým partnerem vedeš kooperativní dialog, kdy se informace předávají pomocí předem domluveného umělého jazyka (licitačního systému). O úspěchu rozhoduje znalost takového jazyka, přesnost vyjádření, schopnost odpovídající interpretace a schopnost improvizace. Protivníkům se naopak snažíš jejich komunikaci legitimním způsobem co nejvíce zkomplikovat. Rušivě vstupuješ do jejich rozhovoru, omezuješ jim prostor pro komunikaci, vedeš dezinformační kampaň. Zde je úspěch dán tím, zda budou takové akce stejně pochopeny i partnerem a nedojde k jejich doslovnému čtení. Tolik na úvod, příště něco o bridžové rétorice. Tvůj IT

PS: Tak takhle je to! Kudy jezdí, tudy zabíjí.

, kolegují si.

Jadérka tvých kyčelních kloubů jsou v pořádku. To je fajn, jedno zasadíme a do puberty ti vyroste pěkný ohryzek. Pak si vypěstuješ celé jablko a než to shodíš, bude nejvyšší čas nechat to všechno pěkně vypálit. Tak to byla jediná dobrá zpráva dnešního dne, teď ten skutečně morbidní zbytek. V noci jsi špatně spal. Minisoused měl horečku a teď musí brát antibiotika. Nějak se mezi studenty rozmáhá oslovení kolego: copak, já to ještě snesu, ale onehdy při obhajobě jakýsi student takto oslovoval i jednoho profesora. Soudruhu zní líp, koneckonců říkáme přece raději souprava než kolekce a soulož místo koitus. Vůbec je s těmi studenty kříž, nějak vychází najevo, že arogance = 1/(rok studia + kritický rozum). Tvůj IT

, živí mrtví.

Včera večer se většina našeho panelákového patra slezla na poporodní mecheche u sousedů, kde jsme symbolicky oslavovali dva nové životy pomocí utopenců. Původně to měla být soutěž, ale zúčastněné utopené vzorky byly natolik osobité, že se každý stal vítězem ve své vlastní kategorii. Například můj utopenec zvítězil v kategorii nakládaný hermelín. Celý večer ses choval společensky, takže jsme tě dnes za odměnu vzali na akademickou půdu. Maminka měla na fakultě nějaké vyřizování ohledně rodičovské dovolené, my jsme si zatím prohlíželi nástěnné fotografie mrtvých filozofů. Zaujal tě Descartes (kvůli nosu), Leibniz (kvůli paruce), Wittgenstein (kvůli private language argumentu). Na Masaryka ses smál, protože ti někoho připomínal, kolem Patočky jsme rychle proběhli, abys něco nechytil a Heideggera jsme raději úplně vynechali, neboť na podobné prasečinky máš ještě času dost. Až na ty naše intelektuály se dnes vlastně nic zajímavého nedělo. Večer jsem trénoval choreografii Trezoru, je to teď tvoje nejoblíbenější číslo a strašně se u toho řežeš. Tvůj IT

, potáto.

Je naprosto zjevné, že jsi nevylezl z maminky, nýbrž jsi mi vypadl z oka. Čas od času se ale objeví nějaký remcal, který tento fakt zpochybňuje. Takže co na to internet? Řekni mi kouzelné zrcadlo, po kom Pišta je? Zrada! To není remíza, to je prohra! Jsem ze 49% podobný černošskému aktivistovi Malcolmu X, ze zbývajících 48% pak Sigmundu Freudovi, což beru. Maminku z 66% tvoří komik David Letterman, ty jsi něco mezi Brucem Willisem a Michelle Pfeiffer. Sovětský svaz nám leží u nohou. Tvůj IT

, dobří lidé.

Tak to vidíš, synku, dobří lidé ještě nevymřeli. Ruprt nestartuje a je třeba ho roztláčet, zaparkoval jsem ho proto strategicky čumákem z kopce. A hned nás na to kdosi nezapomněl upozornit, asi abych ho náhodou neroztláčel do kopce. Ne ne, dobří lidé ještě žijí a dokonce trpí samomluvou: včera jsme se byli venčit na kraji sídliště, kde je železniční přejezd bez závor. Stála tam dobrovolná železniční hlídka a hlásila si pro sebe: "Ty červený světla prosimtě vypni, ať můžou lidi přecházet. Jo, ty červený světla. Jo jasně, vypni ty červený světla prosimtě. Jdou lidi." Toho člověka jsem znal už z dřívějška. Asi před pěti lety nadšeně pomáhal popelářům v centru vyvážet popelnice, před třemi lety neméně nadšeně kontroloval, jestli mají vlaky kola. Je milé, když se mentální porucha manifestuje chorobnou touhou být veřejně prospěšný. Dobří lidé prostě musí existovat, protože kdyby tomu tak nebylo, asi by nikdo neztrácel čas vylepováním inzerátů na bohunické kandelábry: "Nabízím odměnu nálezci tašky, ve které byla kniha Prakt. Detoxikace od MUDr. Jonáše." Moje řeč, je třeba méně čichat a více číst. Tvůj IT

, totální spoiler: Predátor

, krásný den.

Jaký to krásný den! Dnešní zdravotní kontrola dopadla výborně. Jak vyprávěla maminka, kolem poledne jsi měl na hlavě kousek falešného krabího masa z oběda huhňavé ortopedky. Jídlo je lék, o tom žádná, ale jak se to tam dostalo? Proč se to tam dostalo? A hlavně, jak se to tam udrželo, když se nám tam neudrží ani vlasy? Ta doktorka mě vážně začíná zajímat. Díky maminčině péči jsi posílil a už ti prý nemusíme tak úzkostlivě držet hlavičku. Zkusili jsme, je to paráda, rázem nám přijdeš strašně dospělý. S děkanem jsme zašli na zahrádku naproti ženské věznici. Spící kočárek, tři piva, utopenec, takhle si představuji otcovství. Cestou domů lehký deštík, jaký to krásný, překrásný den! Dnešní sanitární strip vymyslela maminka, je to trochu H2SO5, však víš, co tím myslím. Tvůj IT

, nerexie.

Asi sis všiml, že na dveřích každé tramvaje je logo s kočárkem a číslicí 2 - není proto obtížné usoudit, že se do šaliny či jiné tramvaje mají dle plánu vlézt kočárky dva. A teď vážně, kolik kočárků se skutečně vleze na jednu plošinu nízkopodlažní tramvaje č. 8 mezi zastávkami Švermova a Hlavní nádraží? Tvoje maminka na vlastní kolečka zažila kočárků sedm, jedna cizí maminka tam však při té příležitosti zmínila kočárků dvanáct. Nějak se mi to nezdá, ta čísla jsou moc kulatá. Právě jsem se dozvěděl, že podle Sokrata nežijeme, abychom jedli, nýbrž jíme abychom žili. Sokrata jsem nikdy moc nežral a teď už vím proč: neměl pochopení pro gastronautiku. Chtělo by to nějaké protiheslo ... ksakru, žiju, abych jedl zabral Garfield, heslo jím, abych nežil zase film Velká žranice. Slogan žiju, abych nejedl je pro potřeby gastronautiky absurdní, bulimistickou variantu navíc zprofanoval Werich s tím jeho dávivým když už člověk jednou jí, tak má koukat, aby blil. Takže jediné, co vypadá alespoň trochu použitelně, je tajemné motto jím, abych jedl. Otázky 3, 8, 17, 25 mě připravily o svatozář! Po dlouhé době jsem dnes obědval fazole, proto ta rozšafnost. Tvůj IT

, obětiny.

Něco jsme dnes získali, něco holt ne. Například z nové nemovitosti nic nebude, nějaká anonymní svině nám ji včera večer vyfoukla jako kraslici. Vytoužený větší byt tedy tvoje maminka zatím nemá, zato má zvýšenou teplotu a bolest kloubů, takže jsem cestou z práce místo středečních dvou piv na stojáka pořídil paralen na ležáka. Po těžkém boji jsem se dobrovolně vzdal tradičního alkoholu ve prospěch zdraví vlastní rodiny, taky bych chtěl mít takového manžela. Jeden pěkný zvyk jsem byl nucen porušit, na druhý je však slušně založeno: kupuje v lékárně čaj proti nachlazení a platě pouze jediný, omylem jsem sbalil čaje dva. Před týdnem dva časopisy, dnes dva čaje, co přijde příští týden? Dva obličeje? Aby si se tvoje maminka mohla v klidu potit, vyjel jsem tě vyvenčit do obchodu. Celou dobu jsi tam na mě z kočárku hajloval! Pochopil jsem sdělení a koupil mamince jako bolestné bílou čokoládu. Tvůj IT

, modus operandi.

Operace dnes střídala operaci. V širší rodině se urodila jedna zdařilá resekce dutin, jedna zdařilá artroskopie kolenního kloubu, jeden nezdařený pokus o mozkovou příhodu a jedno spuštění megabytových machinací. Ke všemu jsi mi kolem sedmé zhruba pět minut dost hlasitě spílal, bohužel však nevím za co. Vůbec ses poslední dobou strašně rozkecal a zjevně jsme si pořídili miminko s názorem. Podtrženo sečteno, po dlouhé době ibalgin plus jedna, však se mi už stýskalo. Sousedovic Mareček dnes přijel domů; ó hrůzo, je vlasatější než my dva dohromady! Sousedi se navíc pochlubili maximálním apgar skóre svého svěřence, hm. To náš borec měl sice po porodu plný počet bodů za umělecký dojem i technické provedení, kvůli novorozenecké žloutence mu ale sebrali bodík za barvu. Včera jsem konečně spal s Jardou! Jsi už teď natolik silný, že teplého hrocha odstrčíš a lze tě skutečně polohovat jen těmi válečky. Oblíbená strana je mimochodem pravá, což tvého syndikalisticko - anarcho - komunistického strýce nepotěší. Vlastně proto nám dal ty válečky, že ano. Tvůj IT

, exorcystická fibróza.

Budu muset zavinout i tvoji maminku, jinak neusne. Domluvila na dnešek prohlídku dvou bytů, první z nich dokonce přímo v našem domě. Byt nám ukazoval bývalý student filozofie, nýčkon realitní makléř, hleďme jak se vypracoval ve slušného člověka. A že tedy bylo co ukazovat: staré bolševické lino na podlaze, televize v každém pokoji (včetně kuchyně, na wc jsem se neodvážil), v posledním pokoji dokonce páchnoucí pes a jeho chlapec. Druhý nabízený byt byl naopak velmi krásný a prohlídka vedena v příjemném duchu, dokud jsme se ovšem nedostali do obýváku. Pod oknem varhany, na protější stěně obří krucifix. Tak to je v háji, řekl jsem si, teď zahřmí, hořící prst nebo tak něco na mě ukáže a řekne: "Ucpi ho!" Zareagoval jsem ovšem duchapřítomně: "A jak to máte se záchodem?" Byl jsem totiž připraven nedat svoji kůži lacino a chystal jsem se v případě boje zneškodnit jejich splachovací mechanismus. Nedošlo na to, hořící prst byl asi zrovna někde jinde. Zítra podnikneme jisté krůčky, třeba budeš mít za pár měsíců vlastní pokojík. Tvůj IT

, šťáva.

Vlezlé jaro dělá z lidí podivíny. O pozdravu z Afriky jsem psal ve středu, v pátek na mě zakřičel podivný pán: "Znáš mě?!" Ne, neznal jsem ho, laureáti Downova syndromu se mi pletou. Mimochodem, nestalo se mi to poprvé; čím to, že u mentálně nestandardních osob vzbuzuji takové sympatie? Už i naši sousedé v pátek večer vyhodili suchý smrček, Vánoce jsou tímto definitivně za námi. V sobotu dopoledne jsi byl nějaký zachmuřený, rozesmál ses, až když jsem jedl rajče. Na rozdíl od Ruprta - který nestartuje a nejspíš ho budu muset dát utratit - jsi dnešní výlet na Vysočinu absolvoval způsobně. Všude ses zdvořile vykakal, u prababičky dokonce nahlas a (cituji) "se šťávó". Tvůj IT

, totální spoiler: Slavnosti sněženek

, je to venku.

Sláva, ze sousedky se nám vylíhl soused. Nebyla to prý žádná velká legrace, ale všechno dopadlo dobře a naše panelákové patro si mohlo včera kolem desáté večer připít. Až si ho trochu vypiplají, budete spolu různě soupeřit, takže už začni trénovat, ať na sázkách vydělám balík. Hroch je tímto vysvětlen a jak naznačuje poslední odstavec článku, za tvoje pohlaví může maminčin testosteron. To je samozřejmě nesmysl, protože můj testosteron je mnohem lepší! Maminka mi dnes ve městě koupila tohle, nejspíš už chce zase brzo rodit. Tvůj IT

, confiteor.

Navzdory mračení, sluchátkům a knize mě včera v trolejbuse oslovila stařenka. "Pozdrav z Afriky," povídá a něco ukazuje. Nebyla to malárie, ale přívěsek na klíčích ve tvaru domorodé masky. "Super," řekl jsem a tím odstartoval pekelně hříšnou středu: (#1) Napsal jsem do klubu Bejby nebude sedět v koutě, že se chci stát členkou. [Nebudeš mít jiného boha mimo mne.] (#2) Řekl jsem děkanovi, že je heideggerián. [Nevezmeš jména božího nadarmo meets nevydáš proti bližnímu svému křivé svědectví!] (#4) Jako obvykle. [Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi.] (#5) Musel jsem změnit způsob ukončení jednoho kurzu, protože se ty práce prostě nedají všechny rozumně přečíst a ohodnotit. [Nezabiješ!] (#7) Osoba v trafice mi dala místo jedné Premiére dvě a já ji na to neupozornil, takže teď máme jednu na záchodě a druhou v kuchyni. [Nepokradeš!] (#9) Odsouhlasil jsem tvojí mamince, aby domluvila návštěvu jednoho bytu na prodej. [Nebudeš dychtit po domě svého bližního!] (#10) Několikrát jsem večer kukátkem pozoroval, jestli už sousedka nejede do porodnice. Tvoje maminka mi ráno oznámila, že vyrazili o půl třetí ráno. [Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu!] Proč se vlastně dychtění po oslu počítá do #10 a ne do #6? Na jeden den pěkný účet, za to bych si rozhodně zasloužil čip nebo dva. Tvůj IT

, sporovci.

Navržená definice záchodu víří vodu! Ze středečních dvou piv U Čápa se stává pěkná tradice, dnes jsme však místo klidného výhasu řešili toalety, až se hory zelenaly. Rozproudila se intenzivní diskuse, kterou načal šéf katedry ("plenka je oděv, hotovo šmytec nazdar, musím domů"), děkan, dr. JR a já. Role byly na začátku rozdány tak, že tvůj tatínek přirozeně musel sám samojediný hájit navrženou definici, zbývající diskutéři se chytili protipříkladu s plenkami a začali vrtat. Předesílám, že celá diskuse se nesla v poměrně ostrém a neklidném tónu, který je průvodním jevem všech polemik mimořádné důležitosti. Původně jsem chtěl zachytit celou debatu, ale nejsem toho již schopen, tak alespoň hlavní pokyny a deklarace, které U Čápa dnes odpoledne zazněly: Definuj transfer fekálií! Definuj plenku! Jsem fašista! A ty jsi heideggerián! Tak tos mě teda nasral! No jo, "srát někomu na hlavu", to se taky musí vyřešit! A co záchod přimontovaný k zadku s natahovací odpadní trubkou?! Na takové myšlenkové experimenty ti víš co! Vy máte argumentační břemeno! Nemávej tady s nějakým závažím! Blackovo muzeum židlí! Sám jsi! Radši spolknu plenku než abych doplňoval takové ptákoviny! Jdeš proti intuici! Jo, ale protože nemám lepší řešení! Protože jsi fašista! Dáme ještě jedno? Třeba to nejde definovat přesně?! Rezignuješ?! Poraženecký defétisto! Fašisto! A co kosmonauti, kteří kálí do vesmíru? A co když tlačíš do bazénu? A co papírový záchod? A co je to vlastně místo uložení? A co kvadruplegici? Bažant! Sám jsi! Dáme ještě jedno? Abych to shrnul, neintuitivním důsledkem nové definice záchodu je to, že mezi záchody počítá i plenky. Navrženou definici zde pro jistotu zopakuji: záchod je konkrétní objekt, který zprostředkovává přesun vyloučených odpadních metabolických produktů savců od producentů do místa uložení. Jakou podmínku do definice doplnit, aby z ní byly plenky vyloučeny? Nechejme pro tento okamžik stranou prosté doplnění klauzule "kromě plenek", hledáme něco jako "být vzdálen alespoň 5 cm od těla" nebo "lze spláchnout" atd. A nemáte mimochodem po ruce nějakou definici plenek? Za návrhy a přilehlou diskusi předem děkuji, třeba se vedle Slovníku českých filozofů dočkáme i toaletního sborníku. Na závěr pozitivní vyhlídka, náš milý etik má v rukávu několik dílů sanitárního seriálu, snad nás nechá nakouknout. Váš IT

, stravenky.

Poslední dobou jsem nějak nestíhal projídat obědy v menze, takže jsem se rozhodl jíst s dobou a dneškem počínaje mám svoje vlastní stravenky. Ještě před takovými deseti, patnácti lety byl odznakem pracující třídy plastový hřebínek nedbale zastrčený do zadní kapsy u kalhot, teď jsou to stravenky, za dalších patnáct let to bude nejspíš depilátor. Hned jsem se rozhodl jednu stravenku vyzkoušet v praxi: namířil jsem si to do restaurace U Kormidla. Vyrazil jsem v 11 a dost jsem spěchal, protože jak víme, každou chvíli to může s těmi našimi stravenkami dopadnout špatně. Nechápu, jak se v restauraci o mé plánované návštěvě dozvěděli, ale od včerejška zdražili menu. Prostředí fajn, obsluha rychlá, nabídka dobrá, jídlo průměrné, porce velká, stravenka fungovala podle plánu. Takže to by bylo, další gastronautický milník mám za sebou. Místo dezertu jsem dostal email s pozvánkou na Ekologické dny Olomouc 2008. Text necenzuruji, takže slabší nátury ať raději dál nečtou. SVOBODEN? K ČEMU? ČLOVĚK V PŘÍRODĚ, PŘÍRODA V ČLOVĚKU. Setkání lidí, kteří věří, že si mají co říci. Slavnost, spočívající v tom, že je dost času na společnou poradu, vyslechnout příběh toho druhého. Netradiční vidění světa, otázky místo vykřičníků. ... Přijďte pobýt. Bez televize a počítače, tváří v tvář, tělesně i duševně. No fuj! Tak tak, že jsem tu pečenou krkovičku v sobě udržel! Ale mohu si za to sám, měl jsem rychle zavřít oči a poslepu email smazat již v okamžiku, kdy jsem přečetl slovo svoboden. Mělo mi dojít, že se nebezpečné duševní rozpoložení pisatele signalizuje nejen na lexikální rovině (společná porada, příběh toho druhého, přijďte pobýt), ale i na rovině morfologické. Mimochodem, nemělo by tam být spíš "otazníky místo vykřičníků"? Obratem jsem odpověděl vlastní pozvánkou na Erotické dny Brno 2008: NABODEN? K ČEMU? PŘÍRO V ČLOVĚKU. Setkání lidí, kteří věří, že něco mají. Slavnost, spočívající v tom, že je dost času na společnou samohanu, obhlédnout toho druhého. Netradiční praktiky, obrázky, výkřiky. ... Přijďte se poblít. Bez televize a počítače, tváří v tvář, tělesně i duševně. Do Olomouce má přijet Bělohradský, do Brna zkusím přilákat kyjovskou (!) rodačku Silvii Saint. Tvůj IT