, mimik.

Zamračení byl druhý výraz, který sis osvojil; úplně první bylo sešpulení úst vyjadřující obecný zájem. Takové zamračení vždy signalizuje překvapení nebo soustředění a nikdy po něm nenásleduje křik. Tvůj nový výraz jsem přivítal s naprostým porozuměním a zadostiučiněním. Konečně jsem tak totiž získal důkaz toho, že za svoje permanentní mračení nemohu: je to vrozené. Daný výraz je okolím často vykládán jako nepřátelské gesto (podobně jako třeba můj zpěv). Nuže, drahý synu, zdá se, že i ty si holt budeš muset zvyknout, že do tebe opilci budou šťouchat a vybízet tě, aby ses na ně tak škaredě nedurdil a radši jim koupil pivínko. Většinu střízlivých lidí mračení odrazuje, v hromadných dopravních prostředcích a v obchodech je to dokonce výhoda. Jsem zvědav, jestli jsi po tatínkovi zdědil i stejný výraz pro rostoucí vztek. Konference dobrá, množství jídla myslím vyrazilo většině lidí dech, totéž pak i některé silnější destiláty. Protékající záchod se tímto stal věcí veřejnou, patří mu to, hajzlovi. Tvůj IT

Další shooting stars zde, stojí za to vidět.

, kojenidlo.

V sobotu jsme na zahradě prořezali stromy tak razantně, že se teď ani není kde oběsit. Tvoje maminka si stále nemohla zapamatovat, z jakého (o) jsi pil, až jí její nejmladší sestra vyrobila Kojenidlo™, analogový záznamník s lechtivými detaily. Zatracená změna času! Každý půlrok si stěžuji, jaká je to blbost, jak to bourá denní cyklus a jak se s tím moje šišinka nedokáže celý týden srovnat. Letos jsem měl pro tuto příležitost připraveno nové heslo (Horší než Kuřim!), kterým jsem chtěl vyjádřit myšlenku, že tahle dementní ručičková konvence dokáže zničit spací režim dvouměsíčního pacholete. No, jak se zdá, šišinku jsi po mně nezdědil: usnul jsi ve stejný čas jako včera mínus jedna hodina. Dnešní koupel v soplu z ovesných vloček se ti líbila, mé osobité ztvárnění Hloupé žáby jakbysmet. Tvůj IT

, sucho.

Celý den pracuji na toaletním příspěvku na pondělní prekoštózní konferenci. Teď večer už dokáži myslet jen na to, že "Vítkovi rozhodně nikdy neměli nadbytek peněz, spíše naopak. Eva Vítková vzpomíná, jak u manželových rodičů protékal záchod nebo otec Miloslav Vítek u televize manželce připomínal, že nejsou u Suchánků. Myslel tím, že je čas, aby mu dolila pivo." [Týden 10/2008, článek Chudák multimiliardářka] Tomu říkám dokonalé spojení sanitární tématiky s alkoholem. Dnešní nepodařený proseminář mě upozornil, že burnout nechodí po horách. O víkendu budeme pryč, zasloužíme si to. Tvůj IT

, post cibum triste.

Naučil ses nový kousek, po odstavení od prsu se vždycky usedavě rozpláčeš. Musím přiznat, že ti v tomto směru plně rozumím, neboť čas od času se i mně stane, že se nepřejím. A to potom každá buňka mého těla křičí do prázdného talíře: Žer! Žer! Není-li někde po cestě zácpa, trvá mi to asi tak sedm minut než do mozku pronikne signál, že se sytím. Problém je ten, že obvyklá délka mého oběda jsou tři minuty - ty zbývají čtyři minuty jsou opravdu příšerné a vždycky mám pocit, že umírám. Aristoteles napsal, že každý živočich je po kopulaci smutný. Jářku, mnohem bolestnější je smutek po jídle! Dnes jsem svým buňkám podlehl a cestou z menzy si koupil margotku. Začali vyrábět nějaké nové varianty, koupil jsem si rumovou s rozinkami. Nic moc, ale obsahuje jakousi "brilantní modř", tak čekám, co to se mnou udělá ... ha, zrovna zvoní telefon, moment ... hm, neznámá osoba se mě ptala, kolik stojí vstupné do cirkusu! Fíha, zítra si koupím tu s meruňkami, uvidíme, kdo zavolá. Maskot Olympijských her v Pekingu konečně v prodeji! Tvůj IT

, bruno.

Dnešní den za moc nestál a stát už ani nebude. Vlastně to byla taková jedna velká univerzální zatěžkávací zkouška: (1) Tvoje oko už je definitivně v pořádku, při kontrole jsi nekřičel. (2) Dvě přednášky potulných anglosasů, studenti rozuměli a psali si. (3) Čtyři piva s potulnými na totální lačno, stále žiji. (4) Děkan se mě snažil navézt do nějakého anglického kurzu, stále žiji. (5) Na Bláhovce střet s lokálními kretény, stále žiji, hlavně díky tomu, že jsem ve správný moment odešel na záchod. (6) Děkan konverzoval v angličtině, stále žije. Takže jediné, co dnes stojí opravdu za to, je následující odposlechnutý rozhovor z Dětské nemocnice. X: Jak se malá jmenuje? Y: Bruno. Jak vidíš, mohl jsi dopadnout hůř; Pišta, to už je jméno pro dospělou ženu. Tvůj IT

, rukoděla.

Zatímco jsi včera jezdil hodinu a půl s babičkou v kočárku, my jsme s maminkou poprvé za dlouhou dobu pocítili takové zvláštní smutné prázdno. Maminka z toho usnula, já se v televizi díval na Halíkovu velikonoční ruku: pokud to vážně formuloval, moduloval a gestikuloval spatra, tak je ten chlap naprosto smrtící rétor a někdo by mu měl za odměnu vyrobit panáčka z roličky od toaletního papíru. Babička vyprávěla o jedné svojí známé, která svého vnoučka nikomu neukazuje, protože je prý (podle jejích vlastních slov) strašně škaredý. Alespoň ho však (opět podle jejích vlastních slov) oblékají do značkového oblečení, které má celkový dojem trochu napravit. Neměla by se vnoučata přidělovat až na základě nějakých psychologických prověrek? Maminku svědí celá maminka, možná to bude nadměrnou konzumací Marmite, kvasnicového extraktu importovaného tvým tatínkem z UK. Když si tvoje maminka při kojení hledala na webu relevantní informace, nalezla něco, co opravdu stojí za to vidět. A nakonec ještě zpráva od nás, kteří jsme získali plný počet bodů ve znalostním testu, pro všechny ostatní: John Travolta má místo brady prdel, smiřte se s tím. Tvůj IT

, totální spoiler: Hříšný tanec

, fertility floor.

Máme moc milé sousedy, kteří jsou zhruba o dva měsíce méně těhotní - čímž chci naznačit, že to nebude dlouho trvat a naše panelákové patro se rozezní stereo - čímž chci naznačit, že sousedka bude brzo rodit, takže palečky! Přestože v tom, pokud vím, já osobně žádný paleček nemám, bude se jejich plod jmenovat jako moje trapné alter ego (stále ale trvám na tom, že Ištván by bylo lepší jméno) - již dnes ti ale v rámci prevence Oidipovského komplexu dovoluji zmlátit sousedovic kluka pokaždé, když se na mě naštveš. Je to vůbec skvělá konstelace: tvoje maminka má s kým sdílet mateřské pocity, dětské prádlo, znalosti a jinou výbavu, tvůj tatínek má s kým sdílet slivovici. Tak tedy, dnes kolem poledne na nás naše opravdu strašně hodná sousedka zaťukala se zvláštní prosbou. Její tchán jim sehnal kočárek; její tchán je však prý poněkud prchlivý, ba co hůř, je to Němec. A prý by se mohlo stát, že kdyby na chodbě uviděl tvůj mercedes, chápal by to jako pokus o denunciaci jeho kočárku. Tak jestli bychom zítra mezi jednou a čtvrtou nemohli mercedes nějak schovat. To jsme jí mohli s radostí slíbit, neboť zítra touhle dobou budeme u babičky, a za tu se toho v případě potřeby dá schovat mnohem víc. Dnes jsme si všichni vyrazili na pěknou procházku, během které jsme se snažili dát dohromady detaily velikonoční story. Tvoje maminka si ale nebyla tak úplně jistá, jestli se v Bibli skutečně píše o beránkovi, ze kterého vylezl zajíček, který snesl vajíčko, které se rozbilo, čímž konečně zahubilo zlého Kostěje Nesmrtelného, který věznil Ježíška, který se tak mohl znovu probudit a pomlázkou vyprášit kožich všem zlým lidem. Určitě je to komplikovanější, protože s tím nějak souvisejí i odlétnuvší zvony. Pokud odlétají i ty gumové na ucpané odpady, možná budeme mít další toaletní problém. Tvůj IT

, toaletní speciál.

Využil jsem toho, že jsi se dnes (asi naposledy v životě) s maminkou díval na krasobruslení a udělal malý toaletní průzkum. Opíral jsem se o Wikipedii a text, který začíná dokonalou větou "Od úsvitu času se člověk vyprazdňuje." Nejdůležitější zjištění jsou následující: první teoretické pojednání o záchodech pochází ze šestnáctého století, v té době se záchodům říkalo Ajax. Směr proudění vody při splachování není dán směrem působení Coriolisovy síly, nýbrž designem toalety. V Anglii byly až donedávna povinné splachovací mechanismy, které se obejdou bez těsnící zátky, takže neumožňují protékání, viz přiložené foto z Lancasteru! V méně rozvinutých zemích je vlastnictví toalety známkou společenského významu a bohatství. Wikipedie si vůbec nebere servítky (vlastní překlad): "V Německu i jinde v Evropě není neobvyklé, že stolice, není-li spláchnuta, zůstává v míse. Design mnoha německých záchodových mís, jejichž odtok je umístěn v přední části mísy místo v její zadní části, je opakem designu použitého ve většině jiných západních zemí. Podle jedné z teorií je to kvůli snazší vizuální kontrole možného výskytu červů či kontrole barvy stolice, která se mění v závislosti na stravě a zdraví." Nechal jsem tutéž pasáž přeložit Intertranem a výsledek obsahuje spojení "dovolit kal až k hovět si", "jít s duchem času šička možnost vybití energie" a "číše dosti než v člen určitý dosíci". Myslím, že se mě ten tajuplný algoritmus snaží varovat před další vlnou jarní únavy. Spláchni si, tvůj IT

, zip.

Kyjov, domovské město tvojí maminky, má svého podivína. Je jím Miroslav Tichý, jehož fotografie si v posledních letech získaly velkou popularitu. Musím se pochlubit, že já prohlédl jeho génia dávno před tím, než mu na výstavě v Brně zahrál Michael "Piano" Nyman. Jednoho večera na jaře roku 2004 jsem totiž Tichého zahlédl, jak stojí v kyjovském centru před jakousi dopravní značkou. Něco si brumlal, rumově se kymácel, ale oči z té značky nespustil. A já si v tu chvíli uvědomil, že ten, kdo dokáže ocenit abstraktní krásu Zákazu zastavení, musí mít duši, jakkoli jeho tělo páchne. Proč se o tom zmiňuji? Na dnešní návštěvě oční ambulance jsi strávil pěknou dvacetiminutovku pozorováním zipu. Jestli z tebe vyroste umělec, tak tě vydědím. S maminkou jsme doufali, že ke svým dvouměsíčním narozeninám dostaneš zprůchodněný slzný kanálek. Nestalo se, dostal jsi pouze objednávku ke specialistovi v Dětské nemocnici. Z Bílého domu se tak přesouváme do Černých polí, tomu říkám rošáda. Tvůj IT

, oko bere.

Bílý dům je naproti Červenému kostelu. Kdyby na rektorátu otevřeli bar Modrá ústřice, měli bychom v samém centru Brna takový pěkný urbanistický ekvivalent státní vlajky. Bílý dům se stává naším druhým domovem: v úterý oční klystýr, dnes opět oční klystýr a zítra ještě jeden. Vedeš si dobře, jsi statečné miminko, vlastně jsi z rodiny v daném ohledu vůbec nejstatečnější. Tvoje maminka sice bolest dobře snáší, vadí jí ale dětský křik - mně dětský křik až tak nevadí, zato spotřeba painkillerů hovoří sama za sebe. Zní to jako superhrdinská eugenika: pokud hrdinku s vyšším prahem bolesti, ale citlivostí na zvuk (např. Venom) spáříš s hluchým bolestínem (např. Deafula), vznikne Pišta. (Je to samozřejmě jen vtip! Mojí superschopností není nahluchlost, nýbrž kontrola televizního programu ... no skutečně, dokáži si tak intenzivně přát libovolný film, až ho některá z českých televizí zařadí do programu. Zjistil jsem to již v jinošském věku a dost často toho zneužíval. Na stará kolena jsem se ale začal řídit Spidermanovým kritickým imperativem, že velká síla znamená velkou zodpovědnost; navíc jsme si pořídili rychlý internet a moji supersílu nahradily torrenty.) Hektické úterý se skrz brutální středu přelilo do konečně klidnějšího Zeleného čtvrtku. Některé resty se postupně plní, jiné zůstávají. Jedním z nich je i příspěvek na letošní ročník konference Jídlo & pití. Nemohu se rozhodnout, o čem bych měl příští týden něco krátce napsat, proto do pravého sloupce připojuji anketu. Uvidíme, které téma bude pro veřejnost nejzajímavější. Tvůj IT

PS: V anketě těsně zvítězil Splachovací záchod jako metafora stáří před Vším, co jste kdy chtěli vědět o fazolích, ale báli jste se zeptat. Za názory děkuji.

, kalba vody.

Ještě donedávna byl mým favoritem na Cenu českých paralogiků náš současný premiér Miroslav Gule Topolánek. Ne snad proto, že má teď odzadu stejné iniciály jako tatíček Masaryk, nýbrž pro svoji totální bezelstnost. Před necelými dvěma měsíci si mě získal reakcí na divokou jízdu na tenis, když v rozhovoru uvedl, že máme být vděčni za ušetřený peníz, neboť mohl zcela legálně použít vrtulník. Nedávno ho ale na druhé místo odsunul lidovecký senátor Josef Kalbáč naprosto geniálním zdůvodněním svojí volby Klause: "Klaus kázal víno a taky ho pil, Švejnar kázal vodu, a nemám zkušenost s tím, zdali by ji také pil." Význam jeho výtoku je mnohovrstevnatý; nejdůležitější je správná interpretace toho, co Kalbáč (dobré jméno, obzvlášť hovoříme-li o alkoholu) míní vínem. V původním rčení kázat vodu, ale pít víno se tím označuje chování, které je v rozporu s proklamovanými hodnotami. Jde o poukaz na nesoulad mezi přijatými tvrzeními a vlastním jednáním - odbornou terminologií se tomu říká nepřímý argument ad hominem. Kalbáčovu summary rozumím tak, že říká, že Klaus propaguje věci, se kterými Kalbáč nesouhlasí, a navíc se Klaus svými radami i sám řídí. Švejnar naproti tomu propaguje věci, se kterými Kalbáč souhlasí, ale protože ho nezná a neví, jestli by se jimi řídil, nebude ho volit. Kalbáč tedy volí člověka, který konzistentně špatně jedná, před člověkem, který by principiálně mohl špatně jednat. Tomu říkám dvě za cenu jednoho: Kalbáč se nejenže dopouští presumpce viny (Švejnar by mohl špatně jednat), on navíc raději volí člověka, o kterém je přesvědčen, že skutečně špatně jedná. Kalbáč for president, ať to bolí! Tvůj IT

, snídaňové přiznání.

Anglická snídaně je klíčem k anglické duši podobně, jako je vodka klíčem k duši ruské, nebo aspik k duši polské. Dobře si prohlédni fotografii vlevo, neboť tímto mě v Lancasteru trápili ráno co ráno. Nu což, opakoval jsem si, gastronautika je disciplína pro opravdové chlapy a všechno vždy poctivě spapal, až jsem se orosil. Po týdenním ranním přejídání jsem se dozvěděl, že to není pravá anglická snídaně, protože na talíři něco chybí! Vedle vajec, slaniny, párečku, opečeného rajčete, hub a jakési smažené bramborové substance (hash browns) jsou totiž nutnou součástí tradiční anglické snídaně i fazole. Což je tohle. Pokusil jsem se to kompenzovat a při pondělní snídani v jedné z důstojných cambridžských kolejí si objednal jen a pouze fazole. Žádný toast, žádné vejce, odmítl jsem i čaj, prostě jen fazole a k tomu jako přílohu trochu fazolí. Troufám si tvrdit, že na Sidney Sussex College si mě budou pamatovat ještě dlouho. V UK je mnoho věcí jinak: Opel se tam jmenuje Vauxhill, Algida je Wall, jezdí se vlevo a snídani si tam lze objednávat během celého dne. Vlastně mě to ani nepřekvapuje, je to jejich (tradičně obrácená) varianta českého ranního lahváče. Rozhodl jsem se završit nedělní prohlídku Cambridge koupí nějakého fast-foodu. Mají tam tradici, že na náměstí kolem sedmé večerní dorazí dva fast-foodové přívěsy. Jeden se jmenuje Van of Life, druhý Van of Death, takže si můžeš tipnout, pro který jsem se rozhodl. Jenže chyba lávky, přijel pouze Van of Life, asi že byla ta neděle večer a každoroční oslava ukřižování Inri J.C. za dveřmi (mimochodem, vyměním PhDr. za Inri, levně). Pak se ale ukázalo, že v něm jídlo připravuje nějaký nehygienicky vyhlížející Polák, takže jsem nakonec vlastně dostal to, co jsem od začátku chtěl. Beefburger byl chutný, hranolky s octem rovněž. Jak ráda opakuje tvoje maminka, plně kojené dítě nemůže být tlusté. Podle mě jde ale o to, čím se kojí. Vyrůst na tradiční anglické snídani, byla by z tebe halina. Tvůj IT

, obrna.

Tak mi to všechno v pořádku přistálo. Rozdíl mezi UK a ČR je patrný již na první ohledání: v šalině mi dva lidé (nezávisle na sobě) dupli na nohu a oba to velkoryse přešli bez jakéhokoli komentáře. Přešlechtění Angličánci by incident jistě nějak trapně rozmazávali, například by se omluvili, tuzemští tvrďáci jsou ale zvyklí jít si po svém a třeba i přes třebais mrtvoly. Rozdíl mezi tvým předtýdenním já a současnou verzí je také patrný již na první přebalení: dvě nohy posílily, jedna hlava se zvětšila. Rovněž jsi se ses hned pochlubil novým křikem, záhy i novým úšklebkem, který jsi kterýs nějakým tajemným způsobem okopíroval od strýce. Pro dnešek to stačí, sprchu, ibalgin, House a spát. Na co se můžeš těšit v dalších dnech? Nekvalitní fotografie splachovacího mechanismu anglického záchodu! Nekvalitní fotografie anglické snídaně, která odhaluje sprostý podvod! A především, firma Heinz před námi něco skrývá! Je pěkné být zase zu House. Tvůj IT

PS: Cože?! Někdo mi dnes ukradl House, tomu říkám přivítání!

, lancasterace.

Drahy synu, nasledujici text byl psan pro katedrovy blok, jen a jen pro tebe k nemu ovsem pripojim i nektere osobnejsi komentare. Budou v zavorkach a dianekriticke, jelikoz anglicka klavesnice proste nezna zadna ceska nabodenicka:

Venku vytrvale prší, což znamená, že jsem kde? Ne, vzal jsem si deštník i náhradní prádlo, takže v úzkých tedy rozhodně nejsem. [destnik jsem pribalil az po premlouvani ... hm, nektere nahradni pradlo vlastne taky, no tak nic] Jsem na britských ostrovech, konkrétně jsem v knihovně Lancasterské univerzity a po několika marných a špatně mířených pokusech jsem dokonce i dočasně online. [jeste konkretneji: u McDonalds nemaji wifi, v KFC nemaji wifi, v jedne hospode mozna wifi podle nalepky je, ale hospoda je zavrena; hostitel mi ukazal kavarnu, kde pry wifi taky je, ale ja zapomnel, jak ji najdu; nepodarilo se mi uhodnout zadne heslo do dostupnych chranenych siti; vzdavam to a jdu radeji ven zmoknout] Mohu ti tedy konečně vylíčit, jak se mi zde vede. [blbe, zapomnel jsem redukci na mistni zasuvky a shaneni mi zabralo cele vcerejsi dopoledne. Nakonec jsem ji poridil v sociopat-friendly obchode, kde si lide samostatne vybiraji z katalogu, zaplati u pultu a k dalsimu pultu jim to donesou.] Dnes je středa 12. března, do Anglie jsem dorazil v pondělí odpoledne. Cesta mě šokovala tím, že proběhla úplně podle plánu a vůbec nic se nezadrhlo: letadlo letělo, vlak se vlekl, autobus do toho řádně autobusil. Během transferu si zvláštní pozornost vynutila pouze plnoštíhlá [tlusta tak, ze ji byl Boeing 737 maly] letuška, jejíž boky mě s jistou zvrhlou pravidelností mlátily do hlavy [viz prevence zvyseneho tonusu krcnich svalu]; sedadlo u uličky asi nebyl nejlepší nápad [jsem vul, nevidel jsem z okynka]. V Lancasteru se mě ujal dr. Cain Todd a s jeho pomocí jsem se ubytoval v jednom místním Bed and Breakfast. Bed je slušná [jen je pokojicek takovy malickaty, s topenim si hlavu nelamou a sprcha spis jen tak vlazne ucurava], breakfast ještě slušnější: jde o tradiční kalorickou bombu složenou ze všeho. Tím vším myslím zejména vejce, rajčata, slaninu, páreček, toasty, máslo, cosi dosud neidentifikovaného, ovoce, marmeládu. Lancaster je takové to pěkné, malé město na západním pobřeží Anglie, které hodně připomíná taková ta pěkná, malá města kdekoli v Anglii. Má historické centrum, hrad/věznici, park, auta jezdící vlevo, množství hospod a restaurací, řeku a samozřejmě i univerzitu. Mimo Caina Todda jsem se zatím setkal pouze s dr. Rachel Cooper, na jejímž semináři bych měl zítra vystoupit. [a prestoze je tema moje specialita, mam z toho kvuli cizimu jazyku celkem dost fedry] Včera večer jsme všichni tři společně zašli někam na večeři a pivo, ale zábava upřímně řečeno poněkud vázla [oni se bavili spolu, ja nebyl schopen zformulovat kloudnou vetu, asi unava z dopoledni navstevy pobrezi + prirozena retardace] - rozproudila se pouze v souvislosti s otázkou, jak moc super by asi bylo, kdyby student viděl učitele na veřejnosti alkoholově zvracet. Dnes večer má být nějaké obvyklé popíjení mezi členy katedry, možná bych se jim mohl pokusit v této souvislosti podsunout malý 51,5% experiment. [no nevim, mozna bude ke vseobecnemu veselemu zvraceni stacit jen to, kdyz se pokusim vysvetlit hlavni tema meho odborneho zajmu]

Mozna je to tim, ze je treti den, mozna je to problemy v [internetove] komunikaci, mozna je to pocasim, ale nejak si to tady porad nemuzu zacit poradne uzivat. V cizine si vzdycky uvedomim, jak silne pro svoje sebevedomi potrebuji bezpecne zazemi ceskeho jazyka. Jako obvykle se mi styska, fazole Heinz po ruce nemam, takze zkusim ibalgin, treba to cele nejak zruzovi. Tvuj IT