, zachránit den.

Včera ráno jsem mamince ukazoval, jak legračně se ksichtíš, když ti na obličej dopadnou kapky vody. Pak jsem se shýbl pro plenku a tys mě na oplátku počural. Přesně takhle to dělají pandy: na přímý boj jsou samečci příliš líní, soupeří tedy na dálku, přičemž vyhrává ten, kdo dočurá nejvýš. Kapituloval jsem. Dnešní den začal zle. Maminka včera smlsla pár rajčat, prý co to s tebou udělá. Inu, udělalo to prdíky, hodně prdíků. Je to neuvěřitelné, ale já to nějak prospal, takže si vlastně nemám proč stěžovat. Jenomže tvoje maminka mě kvůli probdělé noci ráno nepřivítala obvyklým "dobré ráno, drahý", nýbrž "to teda byla noc" a ve mně se něco zarazilo. Tohle blbé probouzení je vlastně důvod, proč přes den nespím a raději se láduji kávou. Jak se ukazuje, i tuhle špatnou vlastnost jsi po mně zdědil a musí se na tebe po probuzení strašně pěkně, jinak se zakaboníš a je potřeba nasadit nejtěžší kalibr, tj. píseň Trezor. Ergo jsem zaražený a vyděšený vyrazil do práce, kde na mě čekal balíček - v balíčku pak gastronautická bomba! Díky Melly, červené fazole a zelený čaj v bílé čokoládě mi udělaly obrovskou radost. Mimochodem, tohle jsem nebyl já. Tvůj IT

, odvážné palce.

Protože byl dnes obzvlášť pěkný den, proběhla přednáška z Novověké filozofie v nedalekém parku u porodnice, která je známá tím, že před ní postává nějaký náboženský fanatik v hábitu a zpívá potratům písničky. Dnes tedy zazpíval i Leibnizovi, mnohem vhodnějšího Heideggera bohužel neučím. Dr. JP mi poslal pozvánku na divadlo, prý kdybych ji potřeboval někde vykázat. Nevím sice, co tím přesně myslel, ale jelikož se nebojím nudy, zvratků ani latex-porna, půjdu se podívat. Dnešek je zároveň svým způsobem tragický, doposlouchal jsem totiž archiv Odvážných palců a jsem up-to-date. Tento pořad nám dlouho zpříjemňoval tvoje venčení, pánové Baldýnský, Fuka a Michailidis jsou vtipní a bystří. A to navzdory skutečnostem, že [1] u Františka Fuky výraz "půltucet" zastupuje kvantifikaci "víc než jeden a méně než patnáct", pro "víc než patnáct" má totiž výraz "tucet", spojení "nudil jsem se" potom (celkem správně) zastupuje "měla malá ňadra"; [2] u Saši Michailidise výraz "příjemná záležitost" zastupuje výraz "cokoli"; [3] kolem dubna 2005 Tomáš Baldýnský objevuje výraz "jakoby", který nezastupuje nic a o to víc sviní. Ale to jsou drobnosti a každý, kdo nahlas a dlouho mluví, má svoje oblíbené vycpávky. Ty například dost často používáš výraz "aiga", bohužel zatím nevím, co to má znamenat. Tvůj IT

PS: U filmu Total Recall jsem se nenudil alespoň půltucetkrát.

, trávení.

Tak a je to tady, dnes ráno tě poprvé nabádali, ať se nemračíš. O víkendu jsem stříkal jabloně proti strupovitosti a vinohrad proti trávě. Vítr se dost točil, takže všechna tráva, která na mně kdy rostla, do čtrnácti dnů zežloutne a uschne. Totéž strupy, budu k nepoznání. Maminka se prožehlila na dno prádelního koše, máme to prý chápat jako definitivní konec (tříměsíčního) šestinedělí. Při té příležitosti si maminka vzpomněla na film Total Recall a přišla s novou láskyplnou přezdívkou: jsi náš malý, zamračený Quatro. Tvůj IT

, občanská neposlušnost.

Když jsem šel kdysi dávno v únoru pro tvůj rodný list, kladla mi maminka několikrát na srdce, abych hlavně nezapomněl potvrdit, že na vítání občánků chceme. Vzpomínám si, že jsem to úřednici tlumočil tak, že se na mě dívala až soucitně. A teď je ti čtvrtrok a vítání furt nikde. Maminka už to nemohla vydržet a zavolala na radnici: vítat tě prý budou posledního května. Ludry! Posledního května jsem měl jet na turnaj do Hradiště, teď musím vyměnit karty za básničku. Pokusím se tvoji maminku přesvědčit, že se vítání občánků neslučuje s naším liberálním pojetím státu a že bojkot je na místě. Další historka z tramvaje č. 8: nějaká paní si hlasitě stěžovala, že se jí zaběhl pes. Přesněji, skočil prý do tramvaje a odjel neznámo kam. Maminka volala, že tě doktorka zvážila a že už jsi konečně tlustý. To je jak z Perníkové chaloupky. Tvůj IT

, totální spoiler: Šestý smysl

, the end.

Stý záznam by měl být něčím zvláštní, co bych tak jenom ... ha, už to mám! Končím s blogováním, byla to zábava, ale stačilo. Tvůj IT

PS: Aha, hm, takže zatím nekončím. Tak tedy, dnes si naše útulné 2+kk byla prohlédnout transakční protistrana. Jde o výměnu, za rozumný doplatek získáme další 2,5 místnosti a nový záchod. Co víc od nového bytu očekáváme? Pro tebe to znamená vlastní pokojík a většího plyšáka, pro maminku pohodlné křeslo a větší knihovnu, pro mě Nintendo Wii a větší ledničku. Odpoledne tradiční chill-out U Čápa. Dnes s námi k velké radosti zaskočil i doc. Etik Bubeník. Děkan chtěl probrat možnou soutěž na nadcházející studentskou konferenci, ale nějak jsme jako obvykle zkysli u marginálií. Hlavním tématem diskuse nakonec bylo, do jaké míry se má v rámci soutěžního argumentačního eseje specifikovat počet předložených argumentů. Tvůj tatínek tvrdil, že jich může být libovolné množství. Děkan tvrdil, že jich může být libovolné množství, třeba přesně tři. Doc. Bubeník tvrdil, že jich může být libovolné množství, třeba přesně tři, ať se studenti trochu mrskají. A to se prosím všechno odehrálo pod vlivem dvou piv bez předchozích požitků. Tohle zvláštní rozpoložení si mě našlo i doma. Na večeři jsem si chtěl samou radostí udělat nové mexické fazole Heinz. Tvoje maminka mi to povolila, prý když má Ištván brzy ten svátek. Fazole chutnaly opravdu tak nějak mexicky, což pro mě bylo zklamání. Dojedl jsem, smutně umyl pánvičku a tvoje maminka mi vynadala, že jsem si udělal na večeři fazole. Tedy řeknu ti, maminka umí člověka zranit na tom nejcitlivějším místě!

, špatné rozlišení.

V noci si na mě zasedl komár, v dubnu, je to možné?! Většinu dne jsem s realitním makléřem, který má ještě užší a protáhlejší hlavu než tvůj tatínek, projednával záležitosti kolem koupě většího bytu. Pak jsem jel do banky vybrat obnos na blokační zálohu; u pokladny jsem se musel podepisovat dvakrát, jelikož paní pokladní se můj první podpis nějak nezdál. Nestalo se to v té bance poprvé a ani dnes jsem nepochopil, která že to část podpisu nebyla košer. Vzhledem k tomu, že můj podpis vypadá asi takto: P_, moc možností není. Cestou domů jsem vyzvedl výsledky tvých zdravotních testů, máš lehce zvýšené trombocyty (překvapivě nejde o hudební nástroje, nýbrž o krevní destičky). Všechny moje znalosti o lidském těle pocházejí ze seriálu Byl jednou jeden život, kde jsou krevní destičky takoví čtyřrucí sympaťáci. Vždycky jsem chtěl být bílá krvinka. Tvůj IT.

, brojler.

Všechno nejlepší k tvým prvním kvartálním narozeninám! Měl jsi na dnešek slíbenou čtvrtsvíčečku, čtvrtdárek a očkování. Svíčka byla stylově ve tvaru prasete, dárek taky maminka koupila, jen to očkování nějak nevyšlo, protože prý jsi málo přibral a je třeba tě víc vykrmit. Kvůli testům ti maminka musí odebrat vzorek moči - to se realizuje tak, že se ti na urina přes noc přilepí speciální igelitový pytlík. Jak jistě chápeš, jsem tímto vynálezem okouzlen a hodlám si pořídit větší vydání (což neber jako vychloubání). K tomu dárku: jde o knihu Kuřátko a obilí od dvojce Hrubín/Miller. Publikace je to zdařilá, rázem sis ji oblíbil a samou radostí jsi pouštěl bublinky. Nechám-li stranou fakt, že nevím, jakými hlasy bych měl mluvit obilí, jmenovitě ječmen, pšenici a žito, zarazila mě ilustrace na s. 8. Je na ní zachycena katarzní scéna, kdy vítr radí kuřeti, že se nedaleko krmí jeho máma a sourozenci. Jak ukazuje přiložený výřez, jeden ze sourozenců nepolyká jen tak nějaké žluté zrní, nýbrž jakýsi drobný růžový či oranžový objekt. Musím trvat na tom, že se jedná o ibalgin 400mg. To kuře prostě ví, co si zobnout. Tvůj IT

, kypění.

Trest za včerejší rouhání ještě není u konce, dnes pro změnu přetekla bábovka. Na maminčiny narozeniny - chci říct, ve stejný den jiného roku - zemřela Marilyn Monroe. Na moje narozeniny byl objeven kyslík, Hitler zahájil Olympijské hry v Berlíně a začala vysílat MTV. Přesně 84 let před tvým narozením zemřel Lenin, jak je ten svět malý! Dnes jsem si byl zaběhat, ibalgin je zábavnější. Tvůj IT

, dvoj:tečky.

Proboha, kde ty cifry vzali? Cítím se teď strašně vykořisťovaný a zvažuji stávku: zatajím studentům sprosté pasáže v Descartových Meditacích. Vzhledem k tomu, že se má jednat o průměrnou mzdu, tak se děkan musí topit v prachách: až bude zase příště platit U Čápa, natruc si objednám dvanáctku, jen ať se prohne. Další důvod, proč je dítě vhodné do domácnosti: lze vyžadovat přísahu na jeho život. Konkrétní příklad z dopoledního převlékání lože: "To mi chceš tvrdit, žes před každým praním oddělávala plastové knoflíky?" "Jo." "Kecáš! Přísahej na život vlastního dítěte." Maminka přísahala, pak ale cítila výčitky, že takhle hazarduje s tvým zdravím. Večer ji dostihla spravedlnost: překypěl sopel, ale fakt drsně. Zase mi dnes kdosi volal kvůli lístkům do cirkusu, to už je letos počtvrté a říká si to o pomstu. Tvůj IT

, totální spoiler: Terminátor

, výchovná.

Musím si dávat pozor, co píšu: včera jsem tu žehral na studenty a někoho se to nejspíš dotklo. Zatímco maminka dospávala rušnou noc, začal jsem tě multikulturně vzdělávat: objevili jsme novou hračku, romského slona Kolomana. Je to bonviván se zálibou v cigaretách bez filtru a slově "dilina", který chce výhodně koupit tvoje ledviny pro hladovějící děti v Keni. Poslední dobou není moc o čem psát (kromě toho, že ti teď srandovně klinká hlava a děláš s ní úplně stejné pohyby jako Stevie Wonder), takže jsem se v mezičase rozhodl začít s tvojí bridžovou výchovou. Na úvod pár slov k dialektice bridže. Tak předně, necháme-li stranou rozvodová řízení, pak je bridž ten úplně nejdrsnější sport. S bridžem se obvykle pojí představa ušlechtilých anglických dam, které nad kartami a čajem probírají drby a ohleduplně komentují vývoj hry. Skutečnost je ale jiná. Samozřejmě, slyšel jsem, že existují bridžisté, kteří dokáží udržet svoji frustraci na uzdě (ať už vlivem socializace nebo lobotomie), na žádného takového si ovšem nevzpomínám. Na co si ale vzpomínám jsou výbuchy vzteku, tresty za nesportovní chování (rozuměj nadávky), několikrát jsem dokonce zažil, že u bridže dospělí lidé plakali. Bridž se hraje ve dvojici a má tak mnohem blíž k tanci než třeba k šachu: se stálým partnerem se pomocí omezených komunikačních prostředků snažíš co nejlépe vyřešit jistý problém. Za výsledek jsou zodpovědní oba členové dvojice - co je horší, pokud tvůj partner udělá chybu, většinou už ji nemůžeš napravit a musíš se s tím nějak vyrovnat. Vnitřní dynamika páru řešícího problém a různé způsoby, jak lidé na chybu reagují, jsou na bridži možná to vůbec nejzajímavější. Úplně nejblíž má bridž k rozhovoru. Se svým partnerem vedeš kooperativní dialog, kdy se informace předávají pomocí předem domluveného umělého jazyka (licitačního systému). O úspěchu rozhoduje znalost takového jazyka, přesnost vyjádření, schopnost odpovídající interpretace a schopnost improvizace. Protivníkům se naopak snažíš jejich komunikaci legitimním způsobem co nejvíce zkomplikovat. Rušivě vstupuješ do jejich rozhovoru, omezuješ jim prostor pro komunikaci, vedeš dezinformační kampaň. Zde je úspěch dán tím, zda budou takové akce stejně pochopeny i partnerem a nedojde k jejich doslovnému čtení. Tolik na úvod, příště něco o bridžové rétorice. Tvůj IT

PS: Tak takhle je to! Kudy jezdí, tudy zabíjí.

, kolegují si.

Jadérka tvých kyčelních kloubů jsou v pořádku. To je fajn, jedno zasadíme a do puberty ti vyroste pěkný ohryzek. Pak si vypěstuješ celé jablko a než to shodíš, bude nejvyšší čas nechat to všechno pěkně vypálit. Tak to byla jediná dobrá zpráva dnešního dne, teď ten skutečně morbidní zbytek. V noci jsi špatně spal. Minisoused měl horečku a teď musí brát antibiotika. Nějak se mezi studenty rozmáhá oslovení kolego: copak, já to ještě snesu, ale onehdy při obhajobě jakýsi student takto oslovoval i jednoho profesora. Soudruhu zní líp, koneckonců říkáme přece raději souprava než kolekce a soulož místo koitus. Vůbec je s těmi studenty kříž, nějak vychází najevo, že arogance = 1/(rok studia + kritický rozum). Tvůj IT

, živí mrtví.

Včera večer se většina našeho panelákového patra slezla na poporodní mecheche u sousedů, kde jsme symbolicky oslavovali dva nové životy pomocí utopenců. Původně to měla být soutěž, ale zúčastněné utopené vzorky byly natolik osobité, že se každý stal vítězem ve své vlastní kategorii. Například můj utopenec zvítězil v kategorii nakládaný hermelín. Celý večer ses choval společensky, takže jsme tě dnes za odměnu vzali na akademickou půdu. Maminka měla na fakultě nějaké vyřizování ohledně rodičovské dovolené, my jsme si zatím prohlíželi nástěnné fotografie mrtvých filozofů. Zaujal tě Descartes (kvůli nosu), Leibniz (kvůli paruce), Wittgenstein (kvůli private language argumentu). Na Masaryka ses smál, protože ti někoho připomínal, kolem Patočky jsme rychle proběhli, abys něco nechytil a Heideggera jsme raději úplně vynechali, neboť na podobné prasečinky máš ještě času dost. Až na ty naše intelektuály se dnes vlastně nic zajímavého nedělo. Večer jsem trénoval choreografii Trezoru, je to teď tvoje nejoblíbenější číslo a strašně se u toho řežeš. Tvůj IT

, potáto.

Je naprosto zjevné, že jsi nevylezl z maminky, nýbrž jsi mi vypadl z oka. Čas od času se ale objeví nějaký remcal, který tento fakt zpochybňuje. Takže co na to internet? Řekni mi kouzelné zrcadlo, po kom Pišta je? Zrada! To není remíza, to je prohra! Jsem ze 49% podobný černošskému aktivistovi Malcolmu X, ze zbývajících 48% pak Sigmundu Freudovi, což beru. Maminku z 66% tvoří komik David Letterman, ty jsi něco mezi Brucem Willisem a Michelle Pfeiffer. Sovětský svaz nám leží u nohou. Tvůj IT