, adjektiva.

Sobotní cesta vlakem za tvými prarodiči byla ... hm ... panoptikální. Kočárek, sedačka, velká taška, malá taška, taštička, tvůj dudlík, ty a tvoji rodiče vlezli do vagónu, který byl ... hm ... kosmický. Stáli jsme v uličce poblíž velkého kruhového záchodu, který se otevíral a zavíral svítícími knoflíky s nápisy otevřít, respektive zavřít, což se během transportu ukázalo pro mnoho pasažérů jako neřešitelná překážka. Takže, vlezli jsme dovnitř, maminka vmanévrovala s kočárkem do prostoru pro kola, já rozložil zbytek věcí o kus dál. Sedátka byla obsazená, nikdo se nezvedl a maminka musela stát. Začala se mi vařit krev, která se do provozní teploty dostala už předtím v šalině, kde čtyřicátnice nechaly stát oberlenou babku nad hrobem. Nakonec se ve vagóně přece jen kdosi zvedl a nabídl tvojí mamince sesli. Než ti ale upravila čepičku, knížku a dudlík, do vagónu přiletěl cca pětatřicetiletý šohaj a místo jí zasedl. Tak a teď to muselo ven. Zatroubil jsem do útoku a polozařval: "Prosimvástadyalesedímoježena!!!!!!" Chlapík nadskočil, tvoje maminka nadskočila, rodina se psem nadskočila, celý vagón se trochu otřásl. Šohaj se nedal lacino, se zjevným minoritním akcentem povídá: "No ale to já nemoh tušit, to se na mě nesmíte takhle ... tvářit." "On se tak tváří pořád," řekla tvoje maminka. Já jsem taky zamumlal něco v tom duchu, teď mě ale mrzí, že jsem mu neřekl, že tohle my heterosexuálové prostě někdy děláme. Cesta v naší uličce pokračovala výstupem průvodčí a nějaké slečny, která jela bez lístku. Ve Slavkově na ni čekali bengáči. Pak zase výstup téže průvodčí, ale jiného pasažéra opět bez platného lístku. Ten si však ve vlaku lístek dokoupil, takže benga si mohla na chvilku dáchnout. Během cesty se na kosmický záchod pokusilo proniknout sedm lidí, tři to vzdali úplně, jeden za sebou nezavřel, jedna se nemohla dostat ven. Naštěstí jsem roli wc-instruktora musel plnit pouze poslední třetinu cesty, předtím to vždycky zastal někdo jiný. Večer jsme popíjeli mojito. Možná jsme sice místo máty celou dobu používali meduňku, ale i tak to všem chutnalo. Ruprt žije, má novou STK, startuje a vůbec je celý krásný. Cesta zpět tedy proběhla vozem, bez průvodčí a záchodu, za to ale v přílivovém lijáku. Návštěva tě vysílila natolik, že jsi pak spal bez přestávky až do večera. Teď už zase spíš, Slovácko dá člověku zabrat. Tvůj IT