, cvrček.

+ šest (Interspar), odrůda Cavendish, minimální délka banánu 20 cm. Ve volných chvílích čteme leporelo Cvrček a mravenci. Tak za prvé: je to celé psáno v jambu - a pak že vedle Máje neexistuje kvalitní český jambický epos! Za druhé: nějak jsem měl zafixováno, že Cvrček je lehkomyslná a líná lemra, zatímco mravenci jsou velkorysí dříči. Měl jsem za to, že na konci se ten šumař zastydí a přizná, že se měl v létě víc mrskat. Jenomže čím víc to spolu čteme, tím zkratkovitější se moje původní interpretace ukazuje. Cvrček především není žádný bohémský flákač ("jak ráno vstal, už pod bradu si housle dal a hrál pak na ně bez únavy"). Dále, mravenci by si dali říct, ale zběsile plní plán - to, co odsuzují, však není Cvrčkův broadcasting, nýbrž poflakování včel, které na louce tančí ("moudrý si místo tancování na zimu jídlo raděj shání") - autor J. Z. Novák takto poměrně originálně destruuje archetyp pilné včelky. Cvrček & Co. dokonce pro unavené mravence pořádají bezplatná hudební soirée. Mimochodem, jeden Cvrček přežil díky mravenčí charitě, co se ale stalo s jeho kumpány, umrzli? Vrcholem celého příběhu je moment, kdy mravenci explicitně přiznávají, že showbyznys má svébytnou ekonomickou hodnotu ("my sami jsme ti dlužni byli. Když jsi tak pěkně v louce hrál, každý hned lehčej pracoval"). Poselstvím Cvrčkova příběhu tedy není nějaké moralizování o neprozřetelnosti střednědobého konzumu, nýbrž obhajoba dělby práce. Někdo je tady od toho, aby syslil jeřabiny, jiný prostě cvrká. A to je důvod, proč si lidi ze svých daní platí filozofy. Tvůj IT