15. dubna 2008

, živí mrtví.

Včera večer se většina našeho panelákového patra slezla na poporodní mecheche u sousedů, kde jsme symbolicky oslavovali dva nové životy pomocí utopenců. Původně to měla být soutěž, ale zúčastněné utopené vzorky byly natolik osobité, že se každý stal vítězem ve své vlastní kategorii. Například můj utopenec zvítězil v kategorii nakládaný hermelín. Celý večer ses choval společensky, takže jsme tě dnes za odměnu vzali na akademickou půdu. Maminka měla na fakultě nějaké vyřizování ohledně rodičovské dovolené, my jsme si zatím prohlíželi nástěnné fotografie mrtvých filozofů. Zaujal tě Descartes (kvůli nosu), Leibniz (kvůli paruce), Wittgenstein (kvůli private language argumentu). Na Masaryka ses smál, protože ti někoho připomínal, kolem Patočky jsme rychle proběhli, abys něco nechytil a Heideggera jsme raději úplně vynechali, neboť na podobné prasečinky máš ještě času dost. Až na ty naše intelektuály se dnes vlastně nic zajímavého nedělo. Večer jsem trénoval choreografii Trezoru, je to teď tvoje nejoblíbenější číslo a strašně se u toho řežeš. Tvůj IT

14. dubna 2008

, potáto.

Je naprosto zjevné, že jsi nevylezl z maminky, nýbrž jsi mi vypadl z oka. Čas od času se ale objeví nějaký remcal, který tento fakt zpochybňuje. Takže co na to internet? Řekni mi kouzelné zrcadlo, po kom Pišta je? Zrada! To není remíza, to je prohra! Jsem ze 49% podobný černošskému aktivistovi Malcolmu X, ze zbývajících 48% pak Sigmundu Freudovi, což beru. Maminku z 66% tvoří komik David Letterman, ty jsi něco mezi Brucem Willisem a Michelle Pfeiffer. Sovětský svaz nám leží u nohou. Tvůj IT


13. dubna 2008

, dobří lidé.

Tak to vidíš, synku, dobří lidé ještě nevymřeli. Ruprt nestartuje a je třeba ho roztláčet, zaparkoval jsem ho proto strategicky čumákem z kopce. A hned nás na to kdosi nezapomněl upozornit, asi abych ho náhodou neroztláčel do kopce. Ne ne, dobří lidé ještě žijí a dokonce trpí samomluvou: včera jsme se byli venčit na kraji sídliště, kde je železniční přejezd bez závor. Stála tam dobrovolná železniční hlídka a hlásila si pro sebe: "Ty červený světla prosimtě vypni, ať můžou lidi přecházet. Jo, ty červený světla. Jo jasně, vypni ty červený světla prosimtě. Jdou lidi." Toho člověka jsem znal už z dřívějška. Asi před pěti lety nadšeně pomáhal popelářům v centru vyvážet popelnice, před třemi lety neméně nadšeně kontroloval, jestli mají vlaky kola. Je milé, když se mentální porucha manifestuje chorobnou touhou být veřejně prospěšný. Dobří lidé prostě musí existovat, protože kdyby tomu tak nebylo, asi by nikdo neztrácel čas vylepováním inzerátů na bohunické kandelábry: "Nabízím odměnu nálezci tašky, ve které byla kniha Prakt. Detoxikace od MUDr. Jonáše." Moje řeč, je třeba méně čichat a více číst. Tvůj IT

11. dubna 2008

, krásný den.

Jaký to krásný den! Dnešní zdravotní kontrola dopadla výborně. Jak vyprávěla maminka, kolem poledne jsi měl na hlavě kousek falešného krabího masa z oběda huhňavé ortopedky. Jídlo je lék, o tom žádná, ale jak se to tam dostalo? Proč se to tam dostalo? A hlavně, jak se to tam udrželo, když se nám tam neudrží ani vlasy? Ta doktorka mě vážně začíná zajímat. Díky maminčině péči jsi posílil a už ti prý nemusíme tak úzkostlivě držet hlavičku. Zkusili jsme, je to paráda, rázem nám přijdeš strašně dospělý. S děkanem jsme zašli na zahrádku naproti ženské věznici. Spící kočárek, tři piva, utopenec, takhle si představuji otcovství. Cestou domů lehký deštík, jaký to krásný, překrásný den! Dnešní sanitární strip vymyslela maminka, je to trochu H2SO5, však víš, co tím myslím. Tvůj IT


10. dubna 2008

, nerexie.

Asi sis všiml, že na dveřích každé tramvaje je logo s kočárkem a číslicí 2 - není proto obtížné usoudit, že se do šaliny či jiné tramvaje mají dle plánu vlézt kočárky dva. A teď vážně, kolik kočárků se skutečně vleze na jednu plošinu nízkopodlažní tramvaje č. 8 mezi zastávkami Švermova a Hlavní nádraží? Tvoje maminka na vlastní kolečka zažila kočárků sedm, jedna cizí maminka tam však při té příležitosti zmínila kočárků dvanáct. Nějak se mi to nezdá, ta čísla jsou moc kulatá. Právě jsem se dozvěděl, že podle Sokrata nežijeme, abychom jedli, nýbrž jíme abychom žili. Sokrata jsem nikdy moc nežral a teď už vím proč: neměl pochopení pro gastronautiku. Chtělo by to nějaké protiheslo ... ksakru, žiju, abych jedl zabral Garfield, heslo jím, abych nežil zase film Velká žranice. Slogan žiju, abych nejedl je pro potřeby gastronautiky absurdní, bulimistickou variantu navíc zprofanoval Werich s tím jeho dávivým když už člověk jednou jí, tak má koukat, aby blil. Takže jediné, co vypadá alespoň trochu použitelně, je tajemné motto jím, abych jedl. Otázky 3, 8, 17, 25 mě připravily o svatozář! Po dlouhé době jsem dnes obědval fazole, proto ta rozšafnost. Tvůj IT

9. dubna 2008

, obětiny.

Něco jsme dnes získali, něco holt ne. Například z nové nemovitosti nic nebude, nějaká anonymní svině nám ji včera večer vyfoukla jako kraslici. Vytoužený větší byt tedy tvoje maminka zatím nemá, zato má zvýšenou teplotu a bolest kloubů, takže jsem cestou z práce místo středečních dvou piv na stojáka pořídil paralen na ležáka. Po těžkém boji jsem se dobrovolně vzdal tradičního alkoholu ve prospěch zdraví vlastní rodiny, taky bych chtěl mít takového manžela. Jeden pěkný zvyk jsem byl nucen porušit, na druhý je však slušně založeno: kupuje v lékárně čaj proti nachlazení a platě pouze jediný, omylem jsem sbalil čaje dva. Před týdnem dva časopisy, dnes dva čaje, co přijde příští týden? Dva obličeje? Aby si se tvoje maminka mohla v klidu potit, vyjel jsem tě vyvenčit do obchodu. Celou dobu jsi tam na mě z kočárku hajloval! Pochopil jsem sdělení a koupil mamince jako bolestné bílou čokoládu. Tvůj IT

8. dubna 2008

, modus operandi.

Operace dnes střídala operaci. V širší rodině se urodila jedna zdařilá resekce dutin, jedna zdařilá artroskopie kolenního kloubu, jeden nezdařený pokus o mozkovou příhodu a jedno spuštění megabytových machinací. Ke všemu jsi mi kolem sedmé zhruba pět minut dost hlasitě spílal, bohužel však nevím za co. Vůbec ses poslední dobou strašně rozkecal a zjevně jsme si pořídili miminko s názorem. Podtrženo sečteno, po dlouhé době ibalgin plus jedna, však se mi už stýskalo. Sousedovic Mareček dnes přijel domů; ó hrůzo, je vlasatější než my dva dohromady! Sousedi se navíc pochlubili maximálním apgar skóre svého svěřence, hm. To náš borec měl sice po porodu plný počet bodů za umělecký dojem i technické provedení, kvůli novorozenecké žloutence mu ale sebrali bodík za barvu. Včera jsem konečně spal s Jardou! Jsi už teď natolik silný, že teplého hrocha odstrčíš a lze tě skutečně polohovat jen těmi válečky. Oblíbená strana je mimochodem pravá, což tvého syndikalisticko - anarcho - komunistického strýce nepotěší. Vlastně proto nám dal ty válečky, že ano. Tvůj IT


7. dubna 2008

, exorcystická fibróza.

Budu muset zavinout i tvoji maminku, jinak neusne. Domluvila na dnešek prohlídku dvou bytů, první z nich dokonce přímo v našem domě. Byt nám ukazoval bývalý student filozofie, nýčkon realitní makléř, hleďme jak se vypracoval ve slušného člověka. A že tedy bylo co ukazovat: staré bolševické lino na podlaze, televize v každém pokoji (včetně kuchyně, na wc jsem se neodvážil), v posledním pokoji dokonce páchnoucí pes a jeho chlapec. Druhý nabízený byt byl naopak velmi krásný a prohlídka vedena v příjemném duchu, dokud jsme se ovšem nedostali do obýváku. Pod oknem varhany, na protější stěně obří krucifix. Tak to je v háji, řekl jsem si, teď zahřmí, hořící prst nebo tak něco na mě ukáže a řekne: "Ucpi ho!" Zareagoval jsem ovšem duchapřítomně: "A jak to máte se záchodem?" Byl jsem totiž připraven nedat svoji kůži lacino a chystal jsem se v případě boje zneškodnit jejich splachovací mechanismus. Nedošlo na to, hořící prst byl asi zrovna někde jinde. Zítra podnikneme jisté krůčky, třeba budeš mít za pár měsíců vlastní pokojík. Tvůj IT

6. dubna 2008

, šťáva.

Vlezlé jaro dělá z lidí podivíny. O pozdravu z Afriky jsem psal ve středu, v pátek na mě zakřičel podivný pán: "Znáš mě?!" Ne, neznal jsem ho, laureáti Downova syndromu se mi pletou. Mimochodem, nestalo se mi to poprvé; čím to, že u mentálně nestandardních osob vzbuzuji takové sympatie? Už i naši sousedé v pátek večer vyhodili suchý smrček, Vánoce jsou tímto definitivně za námi. V sobotu dopoledne jsi byl nějaký zachmuřený, rozesmál ses, až když jsem jedl rajče. Na rozdíl od Ruprta - který nestartuje a nejspíš ho budu muset dát utratit - jsi dnešní výlet na Vysočinu absolvoval způsobně. Všude ses zdvořile vykakal, u prababičky dokonce nahlas a (cituji) "se šťávó". Tvůj IT


4. dubna 2008

, je to venku.

Sláva, ze sousedky se nám vylíhl soused. Nebyla to prý žádná velká legrace, ale všechno dopadlo dobře a naše panelákové patro si mohlo včera kolem desáté večer připít. Až si ho trochu vypiplají, budete spolu různě soupeřit, takže už začni trénovat, ať na sázkách vydělám balík. Hroch je tímto vysvětlen a jak naznačuje poslední odstavec článku, za tvoje pohlaví může maminčin testosteron. To je samozřejmě nesmysl, protože můj testosteron je mnohem lepší! Maminka mi dnes ve městě koupila tohle, nejspíš už chce zase brzo rodit. Tvůj IT

3. dubna 2008

, confiteor.

Navzdory mračení, sluchátkům a knize mě včera v trolejbuse oslovila stařenka. "Pozdrav z Afriky," povídá a něco ukazuje. Nebyla to malárie, ale přívěsek na klíčích ve tvaru domorodé masky. "Super," řekl jsem a tím odstartoval pekelně hříšnou středu: (#1) Napsal jsem do klubu Bejby nebude sedět v koutě, že se chci stát členkou. [Nebudeš mít jiného boha mimo mne.] (#2) Řekl jsem děkanovi, že je heideggerián. [Nevezmeš jména božího nadarmo meets nevydáš proti bližnímu svému křivé svědectví!] (#4) Jako obvykle. [Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi.] (#5) Musel jsem změnit způsob ukončení jednoho kurzu, protože se ty práce prostě nedají všechny rozumně přečíst a ohodnotit. [Nezabiješ!] (#7) Osoba v trafice mi dala místo jedné Premiére dvě a já ji na to neupozornil, takže teď máme jednu na záchodě a druhou v kuchyni. [Nepokradeš!] (#9) Odsouhlasil jsem tvojí mamince, aby domluvila návštěvu jednoho bytu na prodej. [Nebudeš dychtit po domě svého bližního!] (#10) Několikrát jsem večer kukátkem pozoroval, jestli už sousedka nejede do porodnice. Tvoje maminka mi ráno oznámila, že vyrazili o půl třetí ráno. [Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu!] Proč se vlastně dychtění po oslu počítá do #10 a ne do #6? Na jeden den pěkný účet, za to bych si rozhodně zasloužil čip nebo dva. Tvůj IT

2. dubna 2008

, sporovci.

Navržená definice záchodu víří vodu! Ze středečních dvou piv U Čápa se stává pěkná tradice, dnes jsme však místo klidného výhasu řešili toalety, až se hory zelenaly. Rozproudila se intenzivní diskuse, kterou načal šéf katedry ("plenka je oděv, hotovo šmytec nazdar, musím domů"), děkan, dr. JR a já. Role byly na začátku rozdány tak, že tvůj tatínek přirozeně musel sám samojediný hájit navrženou definici, zbývající diskutéři se chytili protipříkladu s plenkami a začali vrtat. Předesílám, že celá diskuse se nesla v poměrně ostrém a neklidném tónu, který je průvodním jevem všech polemik mimořádné důležitosti. Původně jsem chtěl zachytit celou debatu, ale nejsem toho již schopen, tak alespoň hlavní pokyny a deklarace, které U Čápa dnes odpoledne zazněly: Definuj transfer fekálií! Definuj plenku! Jsem fašista! A ty jsi heideggerián! Tak tos mě teda nasral! No jo, "srát někomu na hlavu", to se taky musí vyřešit! A co záchod přimontovaný k zadku s natahovací odpadní trubkou?! Na takové myšlenkové experimenty ti víš co! Vy máte argumentační břemeno! Nemávej tady s nějakým závažím! Blackovo muzeum židlí! Sám jsi! Radši spolknu plenku než abych doplňoval takové ptákoviny! Jdeš proti intuici! Jo, ale protože nemám lepší řešení! Protože jsi fašista! Dáme ještě jedno? Třeba to nejde definovat přesně?! Rezignuješ?! Poraženecký defétisto! Fašisto! A co kosmonauti, kteří kálí do vesmíru? A co když tlačíš do bazénu? A co papírový záchod? A co je to vlastně místo uložení? A co kvadruplegici? Bažant! Sám jsi! Dáme ještě jedno? Abych to shrnul, neintuitivním důsledkem nové definice záchodu je to, že mezi záchody počítá i plenky. Navrženou definici zde pro jistotu zopakuji: záchod je konkrétní objekt, který zprostředkovává přesun vyloučených odpadních metabolických produktů savců od producentů do místa uložení. Jakou podmínku do definice doplnit, aby z ní byly plenky vyloučeny? Nechejme pro tento okamžik stranou prosté doplnění klauzule "kromě plenek", hledáme něco jako "být vzdálen alespoň 5 cm od těla" nebo "lze spláchnout" atd. A nemáte mimochodem po ruce nějakou definici plenek? Za návrhy a přilehlou diskusi předem děkuji, třeba se vedle Slovníku českých filozofů dočkáme i toaletního sborníku. Na závěr pozitivní vyhlídka, náš milý etik má v rukávu několik dílů sanitárního seriálu, snad nás nechá nakouknout. Váš IT

1. dubna 2008

, stravenky.

Poslední dobou jsem nějak nestíhal projídat obědy v menze, takže jsem se rozhodl jíst s dobou a dneškem počínaje mám svoje vlastní stravenky. Ještě před takovými deseti, patnácti lety byl odznakem pracující třídy plastový hřebínek nedbale zastrčený do zadní kapsy u kalhot, teď jsou to stravenky, za dalších patnáct let to bude nejspíš depilátor. Hned jsem se rozhodl jednu stravenku vyzkoušet v praxi: namířil jsem si to do restaurace U Kormidla. Vyrazil jsem v 11 a dost jsem spěchal, protože jak víme, každou chvíli to může s těmi našimi stravenkami dopadnout špatně. Nechápu, jak se v restauraci o mé plánované návštěvě dozvěděli, ale od včerejška zdražili menu. Prostředí fajn, obsluha rychlá, nabídka dobrá, jídlo průměrné, porce velká, stravenka fungovala podle plánu. Takže to by bylo, další gastronautický milník mám za sebou. Místo dezertu jsem dostal email s pozvánkou na Ekologické dny Olomouc 2008. Text necenzuruji, takže slabší nátury ať raději dál nečtou. SVOBODEN? K ČEMU? ČLOVĚK V PŘÍRODĚ, PŘÍRODA V ČLOVĚKU. Setkání lidí, kteří věří, že si mají co říci. Slavnost, spočívající v tom, že je dost času na společnou poradu, vyslechnout příběh toho druhého. Netradiční vidění světa, otázky místo vykřičníků. ... Přijďte pobýt. Bez televize a počítače, tváří v tvář, tělesně i duševně. No fuj! Tak tak, že jsem tu pečenou krkovičku v sobě udržel! Ale mohu si za to sám, měl jsem rychle zavřít oči a poslepu email smazat již v okamžiku, kdy jsem přečetl slovo svoboden. Mělo mi dojít, že se nebezpečné duševní rozpoložení pisatele signalizuje nejen na lexikální rovině (společná porada, příběh toho druhého, přijďte pobýt), ale i na rovině morfologické. Mimochodem, nemělo by tam být spíš "otazníky místo vykřičníků"? Obratem jsem odpověděl vlastní pozvánkou na Erotické dny Brno 2008: NABODEN? K ČEMU? PŘÍRO V ČLOVĚKU. Setkání lidí, kteří věří, že něco mají. Slavnost, spočívající v tom, že je dost času na společnou samohanu, obhlédnout toho druhého. Netradiční praktiky, obrázky, výkřiky. ... Přijďte se poblít. Bez televize a počítače, tváří v tvář, tělesně i duševně. Do Olomouce má přijet Bělohradský, do Brna zkusím přilákat kyjovskou (!) rodačku Silvii Saint. Tvůj IT