Dnešek byl pracovní, takže celá rodina se sešla (opět) až u večerního cévkování naruby. Maminka se s přilepenými hadičkami stále ještě cítí trapně a snaží se to obvykle zamluvit řečmi o Robocopovi. Já se zdvořile směji, nedívám se jejím prsům do očí a mrmlám cosi o Stanfordských paničkách. Ty nás oba pozoruješ se směsicí hladu a zájmu. Tvoje maminka konečně našla způsob, jak na svých nových kolečkových bruslích zabrzdit. Kočárkem. Nějak mi teď dochází šťáva a nějaký suplementor bych taky uvítal: kdybych se odmlčel, tak to neznamená, že tě mám méně rád. Tvůj IT
Žádné komentáře:
Okomentovat