, krtek revisited.

Nakladatelství Albatros vydalo jako svoji 9753. publikaci (ta čísla nemohou být nahodilá) knihu Říkáme si s Krtkem. Autorem ilustrací je Zdeněk "Krtek" Miller, rýmy opatřil Jiří "Žáček" Žáček. Kniha obsahuje 31 barevných stran v nepříliš kvalitní brožované vazbě. Hned na úvod musím poznamenat, že publikace postrádá obsah či alespoň seznam kapitol, takže pro čtenáře je každá další stránka plná překvapení. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že publikaci tvoří osm dvojstránkových Krtových dobrodružství oddělených sedmi omalovánkami a hádankami. U nich se obvykle nemá smysl dlouho zdržovat, neboť funkce takových intermezz je jediná: mají čtenáři dopřát jistý oddych při četbě dramatických Krtkových příhod. Musím však upozornit na fakt, že mnohé hádanky v této knize jsou natolik obtížné, že čtenáře spíše frustrují. Například cestu k ježkovi (s. 16-17) se mi podařilo nalézt až napočtvrté, stejně tak pokyn "dobarvi hadici a nepřetahuj!" mě dlouho značně znervózňoval. Nyní k výhradám k dramatické kostře knihy, tj. k vlastním Krtkovým dobrodružstvím. První pochybnost lze vznést k dramaturgii textu. Krtek se čtenáři představuje v příběhu Krtek a lízátko jako velmi naivní až infantilní savec, který na rozdíl od hmyzu (jmenovitě vos) není schopen správně identifikovat pamlsek. Přestože - jak se dozvídáme v sequelech - je vybaven rýčem, plete si lízátko s lopatou! Hned ve třetím textu, Krtek na poušti, však hrdina záhadně dospěje a je jako jediný schopen řešit krizovou situaci ("provedu to vědecky/bude voda pro všecky"). Ať už je na vině nekonzistence, nebo překotnost vyprávění, v každém případě se čtenář jen problematicky dokáže s hrdinou ztotožnit či ho alespoň pochopit. Další vadou publikace je morální ambivalence hrdiny. Na jedné straně je sice připraven pomoci přátelům, na druhé straně si ovšem hraje s otevřeným ohněm (Krtek a zápalky), s pochybnými chemikáliemi (Krtek malířem), dokonce se s myškou vloupává do školy (Ježek v kleci). Krtek není veskrze kladnou postavou i z toho důvodu, že neváhá vykořisťovat jiné členy komunity ("na želvě se projedu/hyjé, malá, kupředu"). Jakkoli se Jiří Žáček ve svých verších snaží o nápadité rýmy, nevyhnul se vždy cimrmanovskému absolutnímu rýmu ("zhoupneme se spolu, víš/poletíme výš a výš"), případně jeho text obsahuje zjevné zoologické nesmysly ("když se líhnou malí pštrosi/vystrkují z vajec nosy"). Podobný nesoulad nejdeme i na ose příběh-obraz: v dramatu Ježek v kleci chce neznámý zaměstnanec školy vycpat ježka. Je těžké brát tuto zápletku vážně, když školní kabinet už teď nabízí takové poklady jako je třeba vycpaný tučňák (s. 15). Moje hlavní výtka ovšem směřuje k obálce knihy. Úvodní ilustrace je totiž jasnou reklamou na náboženství, konkrétně na křesťanskou mši. Vidíme Krtka, kterak předčítá z knihy, vztyčený ukazováček jasně specifikuje kázání. Myš vpravo přijala Krtkův prstový message a šíří ho dál až k prostým králíkům dole; Ježek po levici nadšeně obsluhuje náboženský zvoneček; místo kadidelnice vidíme připravenou lopatičku. V trojrozměrné variantě vypadají Krtkova dobrodružství takto. Především z těchto důvodů doporučuji knihu Říkáme si s Krtkem spálit. Tvůj IT