27. května 2008

, kadeřitník.

Tvůj tatínek se každých čtrnáct dní stává kubističtějším a kubističtějším, až je tak geometrický jako Stanislav Zindulka a musí se ostříhat. Jsem sám sobě lazebníkem, celou hlavu zvládnu objet za čtvrthoďku i s úklidem koupelny, toalety a často i předsíně. Tak mě napadá, že je to možná ta nejcennější (a jediná) praktická dovednost, kterou tě budu moci do života vybavit. No jo, člověk patnáct let chodí k holiči a je nevinný jako ta jeho "cestička, za uši". Pak rázem dospěje, pořídí si mikádo a začne pít alkohol. Než mu ale alkohol začne doopravdy chutnat, přijde podzim, vlasy opadají a je čas naučit se zručně stříhat ovce. Ale pryč s tou nostalgií, vždyť tvoje kakání je už zase žluté! A navíc jsem ti dnes založil stavební spoření, za pár let nám za ně koupíš kuchyňskou linku. Ech, čistě teoreticky, bylo by možné účelovost úvěru ze stavebního spoření prokázat nákupem rakve? Tvůj IT

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Čím jsem starší, tím kratší vlasy nosím. Před pár lety jsem si jinou odpověď na otázku "nůžkama nebo mašinkou" než "nůžkama" neuměl představit. Dneska naopak. Myslím, že tenhle trend zkracování se časem začne hodit :)