, spin doctor.

Včerejšek byl plný úspěchů. Čím je konec druhé světové ve srovnání se skutečností, že ses poprvé sám překulil ze zad na břicho?! Stalo se to kolem desáté dopolední, zrovna když volala pratchýně. Ať říkala, co říkala, zaujal jsi k tomu razantní postoj, celý tatínek. Do večera jsi to stihl ještě aspoň osmkrát, vždy na pravou stranu. Taky se ti poprvé podařilo dobře mířeným kopem donutit hračku, aby zahrála. Opět platí, že ses o totéž do večera pokusil ještě několikrát: jen do mého krku jsi při přebalování kopl přinejmenším třikrát, zasípal jsem však jen jednou. Další úspěch slavil tvůj tatínek, který po půl roce přišel na to, že pokud se na střechu kočárku shora lehce zatlačí, jde ji sklopit bez křupání. Tvoje maminka strávila celý den hlasitým pomlouváním novorozence ze seriálu Lost. Je to prý nadměrně tlusté miminko, nějaký speciální trik, furt se akorát válí na pláži a nesportuje jako ty. Navíc ho nikdo nikdy nekojil a vůbec je to falešný a tupý Aaronek. Tvůj IT