, autogram.

Na porodním sále věnovali velkou pozornost tomu, čemu se filozofickou hantýrkou říká identita individua. Sotva tě maminka vyrodila, prásk, už jsi měl visačku s číslem. Než jsem dořekl: "Sláva, je to dítě," prásk, už mi podává sestřička cosi, čím tě mám podepsal. Prozíravě jsem měl jsem s sebou svoji oblíbenou černou mikrofixu 0,1mm a hodlal ti podepsat pindíka, aby ti ho snad později neodšroubovali, ale musel jsem tě pod dohledem zřetelně parafovat na stehno. Podle mě je stehno důležité maximálně tak u žab a u drůbeže, ale na dohadování nebyl čas, protože ... prásk, už ti otiskují chodidlo. Opět jsem nucen konstatovat, že chodidla jsou důležitá tak maximálně u prasat na tlačenku a že by měli otiskoval raději něco jiného. Jak je vidět na spodní části obrázku, základní myšlenka je taková, že tvůj první podpis by měl být nohou. Zakroužkoval jsem však místo, které ukazuje, že tvůj skutečně první podpis byl úplně něčím jiným. Ano, je to přesně to, jako co to vypadá. Od té doby se takhle podepisuješ dost často a je dobré, že máš po tatínkovi bleskový metabolismus. Blbé však je, že si to vždycky odsere zadek. Tvůj IT