, těžko na cvičišti.

Tvoje zodpovědná gravidní maminka se připravuje skutečně všestranně. Cvičí, jí správné věci, pije nealkoholické pivo, nekouří, chodí na procházky, nedívá se na strašidelné filmy, hodně spí a studuje chytré knihy. Hm, jak tak koukám, její denní režim se zase tak od normálu neliší, jen má teď pěknou výmluvu. Abychom ale byli všichni skutečně bojeschopní, přihlásila nás tvoje maminka i na kurz Příprava na porod, což bylo rozhodně užitečné a pokud nebudeš mít v budoucnu na úterní večery jiný program, mohu to jen doporučit. Tatínků na tomhle kurzu příliš mnoho nebylo a navíc ještě byli nějací zakřiknutí. Řekl bych, že to je tím, že se stydí, že nemají dělohu; je to vlastně taková kastrační úzkost naruby. Já jsem zakřiknutý nebyl (protože dobře vím, že mezi mým permanentně plným žaludkem a permanentně plným močovým měchýřem stejně není už na nic místo), takže když se paní kurzovní vedoucí zeptala, bez čeho se žádný porod neobejde, nestyděl jsem se odpovědět, že bez dobré knihy. Správná odpověď je prý kontrakce, což je ale asi nějaký chyták a raději si s sebou do porodnice něco lehčího na čtení vezmu. Pak jsme cvičili hluboké břišní dýchání. Tvojí mamince to šlo úžasně, zato tvůj tatínek s tím trochu zápasil. Pak jsem si ale konečně úspěšně představil, že dýchám až na dno svých porodních cest a bylo to ok. Tvůj IT