, tvoje maminka ti pravidelně zpívá.

A tatínek do toho sem tam bručí. To je zvláštní, že můj hlasový rozsah nabízí dva tóny, vyšší a střední. Vzhledem k tomu, že je můj vyšší-nosový-trapný tón vyhrazen pro recitování písní Michala Davida, musí být to, co ti rezonuje v okolní dutině břišní, tón střední-bezbarvý-odpudivý. Tvoje maminka mi ale zpívání většinou zakazuje, protože jí to způsobuje předčasné stahy dělohy. (Málokdo to ví, ale disponuji i tónem hlubokým až hrozivým, ten však používám jen při mytí nádobí na obzvlášť špinavé hrnce. Uvidíme, jestli ho budu muset vybalit i na tebe, prcku.) Lidem se můj zpěv dost nelíbí. Pokud tomu rozumím správně, čistý zpěv znamená odpovídající rytmické vyluzování tónů, které jsou od sebe v patřičném tónickém odstupu. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí právě tohle při "zpěvu" dělám, proč mě tedy publikum okřikuje? Již před několika lety jsem přišel na to, že chyba je na jejich straně. Můj zpěv je v podstatě čistý, problémem jsou limitované receptivní dispozice auditoria. Ergo, zpívám krásně, okolí to neslyší. Tvůj tatínek je něco jako čistě zpívající netopýr, snad se to nedědí. Tvůj IT