, občanská neposlušnost.

Když jsem šel kdysi dávno v únoru pro tvůj rodný list, kladla mi maminka několikrát na srdce, abych hlavně nezapomněl potvrdit, že na vítání občánků chceme. Vzpomínám si, že jsem to úřednici tlumočil tak, že se na mě dívala až soucitně. A teď je ti čtvrtrok a vítání furt nikde. Maminka už to nemohla vydržet a zavolala na radnici: vítat tě prý budou posledního května. Ludry! Posledního května jsem měl jet na turnaj do Hradiště, teď musím vyměnit karty za básničku. Pokusím se tvoji maminku přesvědčit, že se vítání občánků neslučuje s naším liberálním pojetím státu a že bojkot je na místě. Další historka z tramvaje č. 8: nějaká paní si hlasitě stěžovala, že se jí zaběhl pes. Přesněji, skočil prý do tramvaje a odjel neznámo kam. Maminka volala, že tě doktorka zvážila a že už jsi konečně tlustý. To je jak z Perníkové chaloupky. Tvůj IT