Včera ráno jsem mamince ukazoval, jak legračně se ksichtíš, když ti na obličej dopadnou kapky vody. Pak jsem se shýbl pro plenku a tys mě na oplátku počural. Přesně takhle to dělají pandy: na přímý boj jsou samečci příliš líní, soupeří tedy na dálku, přičemž vyhrává ten, kdo dočurá nejvýš. Kapituloval jsem. Dnešní den začal zle. Maminka včera smlsla pár rajčat, prý co to s tebou udělá. Inu, udělalo to prdíky, hodně prdíků. Je to neuvěřitelné, ale já to nějak prospal, takže si vlastně nemám proč stěžovat. Jenomže tvoje maminka mě kvůli probdělé noci ráno nepřivítala obvyklým "dobré ráno, drahý", nýbrž "to teda byla noc" a ve mně se něco zarazilo. Tohle blbé probouzení je vlastně důvod, proč přes den nespím a raději se láduji kávou. Jak se ukazuje, i tuhle špatnou vlastnost jsi po mně zdědil a musí se na tebe po probuzení strašně pěkně, jinak se zakaboníš a je potřeba nasadit nejtěžší kalibr, tj. píseň Trezor. Ergo jsem zaražený a vyděšený vyrazil do práce, kde na mě čekal balíček - v balíčku pak gastronautická bomba! Díky Melly, červené fazole a zelený čaj v bílé čokoládě mi udělaly obrovskou radost. Mimochodem, tohle jsem nebyl já. Tvůj IT
 |  |
3 komentáře:
Rádo se stalo. Hlavně jsem ráda, že jste to ve zdraví přežil. ;-)
Přežila to dokonce i mlsná Pištova maminka. :-) Ještě jednou díky, byla to vážně živá voda.
Asi taky budu muset ochutnat. :-) Btw, narazila jsem na ni v Kafárně (nebo jak se to jmenuje) na Kounicově, vedle Skleněnky. Kdyby chtěla mlsná Pištova maminka zkusit ještě třeba jahody se zeleným pepřem...
Okomentovat