23. února 2008

, šašoubek.

Dříve zmiňovaný problém s usínáním je vyřešen, mohla za to nevhodná hračka. Ne snad, že by se nám do domácnosti uvolňoval levný čínský formaldehyd, ale já mít takového klauna pořád na očích, tak taky špatně spím. No dobrá, odpudivý a excitující domácí šašek je samozřejmě věc nepříjemná, mnohem víc mě ale dnes trápí jiný problém ... fakt se mi do toho moc nechce ... to téma je dokonce tak výbušné, že u tvojí maminky způsobilo dočasnou (?) přecitlivělost k výrazu zdravý rozum. Nějak nevím, kudy bych se měl do toho kyselého jablka zakousnout, asi zase raději sáhnu po dialogu. Předesílám, že debata proběhla v neformálním duchu, je zachycena věrně, bez příkras a je tak nevtipná, jak jen homemade spor o výchovu dítěte může být:

01) M: Říkali nám, že když je zima, může v šestinedělí dítě ven maximálně na hodinu.
02) T: Jo.
03) M: A to nesmí být moc zima!
04) T: Zase jo.

05) M: Tak co furt máš?
06) T: Pišta bude venku hodinu, jasně. Pak se vrátí, zahřeje se na provozní teplotu a může znovu do výsadku.
07) M: Říkali hodinu!
08) T: Ale neříkali, kolikrát denně!
09) M: Tak to někde zjisti.
10) T: Pokoušel jsem se, ale takový dotaz asi nikdo nikdy na Internetu ještě nepoložil.
11) M: No tak vidíš?
12) T: Cože? Co vidím?
13) M: Budeme se držet toho, co nám řekli na kurzu.
14) T: Uáááá! Šmarjá, tak máme snad zdravý rozum,
ne?

*** ACHTUNG, odsud je to otravné a při opakovaném čtení způsobuje tumor ***
Podívejme se teď na tuto debatu z pohledu teorie argumentace, konkrétně perspektivou tzv. pragmadialektické analýzy. Každý verbální spor probíhá čtyřmi fázemi, v první, konfrontační fázi, jde o určení názorového střetu. V našem případě k němu z větší části došlo již před zachycenou výměnou, výslovně je pak popsán větou č. 5. Součástí konfrontační fáze je i ujasnění hlavních tezí, tedy stanovisek, která se přímo podílejí na názorovém střetu. Zde konkrétně jde tedy o tezi M: Dítě v šestinedělí může být venku pouze hodinu denně (č. 7) versus tezi T: Dítě v šestinedělí může být venku pouze hodinu v tahu, ovšem klidně i vícekrát denně (č. 6). Během následující otevírací fáze si strany vyměňují výchozí stanoviska a ujasňují si pravidla diskuse, zde reprezentováno větami č. 1 až č. 4. Ve třetí, argumentační fázi, dochází k předkládání a kritizování argumentů, jež by měly podporovat stanoviska jednotlivých stran. V daném rozhovoru se vyskytují dva argumentační celky: (a) tezi T má podporovat tvrzení, že neříkali, kolikrát denně (č. 8) v kombinaci s tvrzením, že se můžeme spolehnout na vlastní úsudek (č. 14), přičemž č. 14 je napadeno tvrzením, že je lepší se držet instrukcí (č. 13); (b) tezi M má podporovat tvrzení, že informace ve prospěch teze T nejsou k mání (č. 11). K tomuto druhému argumentu poznamenávám, že obsahuje argumentační chybu ad ignorantiam, kdy je absence proti-argumentů či proti-důkazů interpretována jako podpora vlastní teze. V uzavírací fázi by si strany měly ujasnit výsledek diskuse. Z pochopitelných důvodů k tomu v přirozené polemice dochází jen zřídkakdy a náš spor není výjimkou. Výše analyzovaný střet názorů má v podstatě pouze jediné řešení, musíme se pokusit získat expertní názor. Do té doby, než se nám to podaří, připojuji do pravého sloupce anketu, na jejímž základě se rozhodneme, co dál. Vážení čtenáři, kteří se teď na základě argumentační analýzy snad cítíte o něco způsobilejší k zaujmutí názoru, není-li vám Pištův osud lhostejný, hlasujte.
***KONEC nadměrně otravné pasáže***

Na závěr něco optimistického. Jak zjistili znalci, navzdory svému vlezlému bambini není Kulínský pedofil. Za to si zaslouží svůj vlastní sanitární strip(tease), no ne? Tvůj IT


1 komentář:

Melly řekl(a)...

Mily Pisto, vhazuji do urny cisty hlasovaci listek. Pri vsi ucte k materskemu instinktu se domnivam, ze opravdickou pravdu ma tatinek. A navic je teplo.