Vyrostl jsi ze svého prvního kusu oblečení. Navzdory rozkošně se zvětšujícímu ovárku to není bryndáček, nýbrž tričko. Včera jsem tě uspal za dvě minuty House, to bylo těsné. Fidel nám končí, městská správa sociálního zabezpečení asi brzy taky:
XY: Přejete si? [Uf, ten oběd mi nesedl.]
IT: Mě sem posílá moje žena. [Udeř a uteč!]
XY: Přejete si? [No potěš, zlatí důchodci ...]
IT: Mám tu asi, já vlastně nevím, vyzvednout nějaké peníze, myslím. [Bude soucit?]
XY: Za co? [Přece jen jsem si měla dát to kafíčko.]
IT: Já mám syna, víte?! [Jsem sociopat, nepokládejte mi žádné doplňující otázky.]
XY: My vám tady můžeme dát potvrzení, že žádné příspěvky nedostáváte. [Sežere mi to?]
IT: Co? Proč? [Ha, byrokratická šikana. To-je-Brusel!]
XY: Jdete pro rodičovskou, nebo pro mateřskou? [Nebo pro částečný mentální?]
IT: Jdu pro peníze, protože se mi narodil syn. [Poslední pokus, pak to balím.]
XY: Aha, takže asi porodné. To ale musíte jinam. [Chudák dítě.]
Tolik tedy verbální stránka věci, pokud bys snad chtěl znát i tu nonverbální, označ celý rozhovor myší. Po dlouhé době jsem dnes změnil cuisine a místo do menzy na Právnickou fakultu jsem zašel do menzy na rektorátu. Co k tomu říct? Kdyby to nebylo nošení dříví do lesa, tak bych do toho talíře plivl. Hnusná malá porcička, s takovým jídlem jděte do fidele! Tvůj IT
Žádné komentáře:
Okomentovat