, mimik.

Zamračení byl druhý výraz, který sis osvojil; úplně první bylo sešpulení úst vyjadřující obecný zájem. Takové zamračení vždy signalizuje překvapení nebo soustředění a nikdy po něm nenásleduje křik. Tvůj nový výraz jsem přivítal s naprostým porozuměním a zadostiučiněním. Konečně jsem tak totiž získal důkaz toho, že za svoje permanentní mračení nemohu: je to vrozené. Daný výraz je okolím často vykládán jako nepřátelské gesto (podobně jako třeba můj zpěv). Nuže, drahý synu, zdá se, že i ty si holt budeš muset zvyknout, že do tebe opilci budou šťouchat a vybízet tě, aby ses na ně tak škaredě nedurdil a radši jim koupil pivínko. Většinu střízlivých lidí mračení odrazuje, v hromadných dopravních prostředcích a v obchodech je to dokonce výhoda. Jsem zvědav, jestli jsi po tatínkovi zdědil i stejný výraz pro rostoucí vztek. Konference dobrá, množství jídla myslím vyrazilo většině lidí dech, totéž pak i některé silnější destiláty. Protékající záchod se tímto stal věcí veřejnou, patří mu to, hajzlovi. Tvůj IT

Další shooting stars zde, stojí za to vidět.

, kojenidlo.

V sobotu jsme na zahradě prořezali stromy tak razantně, že se teď ani není kde oběsit. Tvoje maminka si stále nemohla zapamatovat, z jakého (o) jsi pil, až jí její nejmladší sestra vyrobila Kojenidlo™, analogový záznamník s lechtivými detaily. Zatracená změna času! Každý půlrok si stěžuji, jaká je to blbost, jak to bourá denní cyklus a jak se s tím moje šišinka nedokáže celý týden srovnat. Letos jsem měl pro tuto příležitost připraveno nové heslo (Horší než Kuřim!), kterým jsem chtěl vyjádřit myšlenku, že tahle dementní ručičková konvence dokáže zničit spací režim dvouměsíčního pacholete. No, jak se zdá, šišinku jsi po mně nezdědil: usnul jsi ve stejný čas jako včera mínus jedna hodina. Dnešní koupel v soplu z ovesných vloček se ti líbila, mé osobité ztvárnění Hloupé žáby jakbysmet. Tvůj IT

, sucho.

Celý den pracuji na toaletním příspěvku na pondělní prekoštózní konferenci. Teď večer už dokáži myslet jen na to, že "Vítkovi rozhodně nikdy neměli nadbytek peněz, spíše naopak. Eva Vítková vzpomíná, jak u manželových rodičů protékal záchod nebo otec Miloslav Vítek u televize manželce připomínal, že nejsou u Suchánků. Myslel tím, že je čas, aby mu dolila pivo." [Týden 10/2008, článek Chudák multimiliardářka] Tomu říkám dokonalé spojení sanitární tématiky s alkoholem. Dnešní nepodařený proseminář mě upozornil, že burnout nechodí po horách. O víkendu budeme pryč, zasloužíme si to. Tvůj IT

, post cibum triste.

Naučil ses nový kousek, po odstavení od prsu se vždycky usedavě rozpláčeš. Musím přiznat, že ti v tomto směru plně rozumím, neboť čas od času se i mně stane, že se nepřejím. A to potom každá buňka mého těla křičí do prázdného talíře: Žer! Žer! Není-li někde po cestě zácpa, trvá mi to asi tak sedm minut než do mozku pronikne signál, že se sytím. Problém je ten, že obvyklá délka mého oběda jsou tři minuty - ty zbývají čtyři minuty jsou opravdu příšerné a vždycky mám pocit, že umírám. Aristoteles napsal, že každý živočich je po kopulaci smutný. Jářku, mnohem bolestnější je smutek po jídle! Dnes jsem svým buňkám podlehl a cestou z menzy si koupil margotku. Začali vyrábět nějaké nové varianty, koupil jsem si rumovou s rozinkami. Nic moc, ale obsahuje jakousi "brilantní modř", tak čekám, co to se mnou udělá ... ha, zrovna zvoní telefon, moment ... hm, neznámá osoba se mě ptala, kolik stojí vstupné do cirkusu! Fíha, zítra si koupím tu s meruňkami, uvidíme, kdo zavolá. Maskot Olympijských her v Pekingu konečně v prodeji! Tvůj IT

, bruno.

Dnešní den za moc nestál a stát už ani nebude. Vlastně to byla taková jedna velká univerzální zatěžkávací zkouška: (1) Tvoje oko už je definitivně v pořádku, při kontrole jsi nekřičel. (2) Dvě přednášky potulných anglosasů, studenti rozuměli a psali si. (3) Čtyři piva s potulnými na totální lačno, stále žiji. (4) Děkan se mě snažil navézt do nějakého anglického kurzu, stále žiji. (5) Na Bláhovce střet s lokálními kretény, stále žiji, hlavně díky tomu, že jsem ve správný moment odešel na záchod. (6) Děkan konverzoval v angličtině, stále žije. Takže jediné, co dnes stojí opravdu za to, je následující odposlechnutý rozhovor z Dětské nemocnice. X: Jak se malá jmenuje? Y: Bruno. Jak vidíš, mohl jsi dopadnout hůř; Pišta, to už je jméno pro dospělou ženu. Tvůj IT

, rukoděla.

Zatímco jsi včera jezdil hodinu a půl s babičkou v kočárku, my jsme s maminkou poprvé za dlouhou dobu pocítili takové zvláštní smutné prázdno. Maminka z toho usnula, já se v televizi díval na Halíkovu velikonoční ruku: pokud to vážně formuloval, moduloval a gestikuloval spatra, tak je ten chlap naprosto smrtící rétor a někdo by mu měl za odměnu vyrobit panáčka z roličky od toaletního papíru. Babička vyprávěla o jedné svojí známé, která svého vnoučka nikomu neukazuje, protože je prý (podle jejích vlastních slov) strašně škaredý. Alespoň ho však (opět podle jejích vlastních slov) oblékají do značkového oblečení, které má celkový dojem trochu napravit. Neměla by se vnoučata přidělovat až na základě nějakých psychologických prověrek? Maminku svědí celá maminka, možná to bude nadměrnou konzumací Marmite, kvasnicového extraktu importovaného tvým tatínkem z UK. Když si tvoje maminka při kojení hledala na webu relevantní informace, nalezla něco, co opravdu stojí za to vidět. A nakonec ještě zpráva od nás, kteří jsme získali plný počet bodů ve znalostním testu, pro všechny ostatní: John Travolta má místo brady prdel, smiřte se s tím. Tvůj IT

, totální spoiler: Hříšný tanec

, fertility floor.

Máme moc milé sousedy, kteří jsou zhruba o dva měsíce méně těhotní - čímž chci naznačit, že to nebude dlouho trvat a naše panelákové patro se rozezní stereo - čímž chci naznačit, že sousedka bude brzo rodit, takže palečky! Přestože v tom, pokud vím, já osobně žádný paleček nemám, bude se jejich plod jmenovat jako moje trapné alter ego (stále ale trvám na tom, že Ištván by bylo lepší jméno) - již dnes ti ale v rámci prevence Oidipovského komplexu dovoluji zmlátit sousedovic kluka pokaždé, když se na mě naštveš. Je to vůbec skvělá konstelace: tvoje maminka má s kým sdílet mateřské pocity, dětské prádlo, znalosti a jinou výbavu, tvůj tatínek má s kým sdílet slivovici. Tak tedy, dnes kolem poledne na nás naše opravdu strašně hodná sousedka zaťukala se zvláštní prosbou. Její tchán jim sehnal kočárek; její tchán je však prý poněkud prchlivý, ba co hůř, je to Němec. A prý by se mohlo stát, že kdyby na chodbě uviděl tvůj mercedes, chápal by to jako pokus o denunciaci jeho kočárku. Tak jestli bychom zítra mezi jednou a čtvrtou nemohli mercedes nějak schovat. To jsme jí mohli s radostí slíbit, neboť zítra touhle dobou budeme u babičky, a za tu se toho v případě potřeby dá schovat mnohem víc. Dnes jsme si všichni vyrazili na pěknou procházku, během které jsme se snažili dát dohromady detaily velikonoční story. Tvoje maminka si ale nebyla tak úplně jistá, jestli se v Bibli skutečně píše o beránkovi, ze kterého vylezl zajíček, který snesl vajíčko, které se rozbilo, čímž konečně zahubilo zlého Kostěje Nesmrtelného, který věznil Ježíška, který se tak mohl znovu probudit a pomlázkou vyprášit kožich všem zlým lidem. Určitě je to komplikovanější, protože s tím nějak souvisejí i odlétnuvší zvony. Pokud odlétají i ty gumové na ucpané odpady, možná budeme mít další toaletní problém. Tvůj IT

, toaletní speciál.

Využil jsem toho, že jsi se dnes (asi naposledy v životě) s maminkou díval na krasobruslení a udělal malý toaletní průzkum. Opíral jsem se o Wikipedii a text, který začíná dokonalou větou "Od úsvitu času se člověk vyprazdňuje." Nejdůležitější zjištění jsou následující: první teoretické pojednání o záchodech pochází ze šestnáctého století, v té době se záchodům říkalo Ajax. Směr proudění vody při splachování není dán směrem působení Coriolisovy síly, nýbrž designem toalety. V Anglii byly až donedávna povinné splachovací mechanismy, které se obejdou bez těsnící zátky, takže neumožňují protékání, viz přiložené foto z Lancasteru! V méně rozvinutých zemích je vlastnictví toalety známkou společenského významu a bohatství. Wikipedie si vůbec nebere servítky (vlastní překlad): "V Německu i jinde v Evropě není neobvyklé, že stolice, není-li spláchnuta, zůstává v míse. Design mnoha německých záchodových mís, jejichž odtok je umístěn v přední části mísy místo v její zadní části, je opakem designu použitého ve většině jiných západních zemí. Podle jedné z teorií je to kvůli snazší vizuální kontrole možného výskytu červů či kontrole barvy stolice, která se mění v závislosti na stravě a zdraví." Nechal jsem tutéž pasáž přeložit Intertranem a výsledek obsahuje spojení "dovolit kal až k hovět si", "jít s duchem času šička možnost vybití energie" a "číše dosti než v člen určitý dosíci". Myslím, že se mě ten tajuplný algoritmus snaží varovat před další vlnou jarní únavy. Spláchni si, tvůj IT

, zip.

Kyjov, domovské město tvojí maminky, má svého podivína. Je jím Miroslav Tichý, jehož fotografie si v posledních letech získaly velkou popularitu. Musím se pochlubit, že já prohlédl jeho génia dávno před tím, než mu na výstavě v Brně zahrál Michael "Piano" Nyman. Jednoho večera na jaře roku 2004 jsem totiž Tichého zahlédl, jak stojí v kyjovském centru před jakousi dopravní značkou. Něco si brumlal, rumově se kymácel, ale oči z té značky nespustil. A já si v tu chvíli uvědomil, že ten, kdo dokáže ocenit abstraktní krásu Zákazu zastavení, musí mít duši, jakkoli jeho tělo páchne. Proč se o tom zmiňuji? Na dnešní návštěvě oční ambulance jsi strávil pěknou dvacetiminutovku pozorováním zipu. Jestli z tebe vyroste umělec, tak tě vydědím. S maminkou jsme doufali, že ke svým dvouměsíčním narozeninám dostaneš zprůchodněný slzný kanálek. Nestalo se, dostal jsi pouze objednávku ke specialistovi v Dětské nemocnici. Z Bílého domu se tak přesouváme do Černých polí, tomu říkám rošáda. Tvůj IT

, oko bere.

Bílý dům je naproti Červenému kostelu. Kdyby na rektorátu otevřeli bar Modrá ústřice, měli bychom v samém centru Brna takový pěkný urbanistický ekvivalent státní vlajky. Bílý dům se stává naším druhým domovem: v úterý oční klystýr, dnes opět oční klystýr a zítra ještě jeden. Vedeš si dobře, jsi statečné miminko, vlastně jsi z rodiny v daném ohledu vůbec nejstatečnější. Tvoje maminka sice bolest dobře snáší, vadí jí ale dětský křik - mně dětský křik až tak nevadí, zato spotřeba painkillerů hovoří sama za sebe. Zní to jako superhrdinská eugenika: pokud hrdinku s vyšším prahem bolesti, ale citlivostí na zvuk (např. Venom) spáříš s hluchým bolestínem (např. Deafula), vznikne Pišta. (Je to samozřejmě jen vtip! Mojí superschopností není nahluchlost, nýbrž kontrola televizního programu ... no skutečně, dokáži si tak intenzivně přát libovolný film, až ho některá z českých televizí zařadí do programu. Zjistil jsem to již v jinošském věku a dost často toho zneužíval. Na stará kolena jsem se ale začal řídit Spidermanovým kritickým imperativem, že velká síla znamená velkou zodpovědnost; navíc jsme si pořídili rychlý internet a moji supersílu nahradily torrenty.) Hektické úterý se skrz brutální středu přelilo do konečně klidnějšího Zeleného čtvrtku. Některé resty se postupně plní, jiné zůstávají. Jedním z nich je i příspěvek na letošní ročník konference Jídlo & pití. Nemohu se rozhodnout, o čem bych měl příští týden něco krátce napsat, proto do pravého sloupce připojuji anketu. Uvidíme, které téma bude pro veřejnost nejzajímavější. Tvůj IT

PS: V anketě těsně zvítězil Splachovací záchod jako metafora stáří před Vším, co jste kdy chtěli vědět o fazolích, ale báli jste se zeptat. Za názory děkuji.

, kalba vody.

Ještě donedávna byl mým favoritem na Cenu českých paralogiků náš současný premiér Miroslav Gule Topolánek. Ne snad proto, že má teď odzadu stejné iniciály jako tatíček Masaryk, nýbrž pro svoji totální bezelstnost. Před necelými dvěma měsíci si mě získal reakcí na divokou jízdu na tenis, když v rozhovoru uvedl, že máme být vděčni za ušetřený peníz, neboť mohl zcela legálně použít vrtulník. Nedávno ho ale na druhé místo odsunul lidovecký senátor Josef Kalbáč naprosto geniálním zdůvodněním svojí volby Klause: "Klaus kázal víno a taky ho pil, Švejnar kázal vodu, a nemám zkušenost s tím, zdali by ji také pil." Význam jeho výtoku je mnohovrstevnatý; nejdůležitější je správná interpretace toho, co Kalbáč (dobré jméno, obzvlášť hovoříme-li o alkoholu) míní vínem. V původním rčení kázat vodu, ale pít víno se tím označuje chování, které je v rozporu s proklamovanými hodnotami. Jde o poukaz na nesoulad mezi přijatými tvrzeními a vlastním jednáním - odbornou terminologií se tomu říká nepřímý argument ad hominem. Kalbáčovu summary rozumím tak, že říká, že Klaus propaguje věci, se kterými Kalbáč nesouhlasí, a navíc se Klaus svými radami i sám řídí. Švejnar naproti tomu propaguje věci, se kterými Kalbáč souhlasí, ale protože ho nezná a neví, jestli by se jimi řídil, nebude ho volit. Kalbáč tedy volí člověka, který konzistentně špatně jedná, před člověkem, který by principiálně mohl špatně jednat. Tomu říkám dvě za cenu jednoho: Kalbáč se nejenže dopouští presumpce viny (Švejnar by mohl špatně jednat), on navíc raději volí člověka, o kterém je přesvědčen, že skutečně špatně jedná. Kalbáč for president, ať to bolí! Tvůj IT

, snídaňové přiznání.

Anglická snídaně je klíčem k anglické duši podobně, jako je vodka klíčem k duši ruské, nebo aspik k duši polské. Dobře si prohlédni fotografii vlevo, neboť tímto mě v Lancasteru trápili ráno co ráno. Nu což, opakoval jsem si, gastronautika je disciplína pro opravdové chlapy a všechno vždy poctivě spapal, až jsem se orosil. Po týdenním ranním přejídání jsem se dozvěděl, že to není pravá anglická snídaně, protože na talíři něco chybí! Vedle vajec, slaniny, párečku, opečeného rajčete, hub a jakési smažené bramborové substance (hash browns) jsou totiž nutnou součástí tradiční anglické snídaně i fazole. Což je tohle. Pokusil jsem se to kompenzovat a při pondělní snídani v jedné z důstojných cambridžských kolejí si objednal jen a pouze fazole. Žádný toast, žádné vejce, odmítl jsem i čaj, prostě jen fazole a k tomu jako přílohu trochu fazolí. Troufám si tvrdit, že na Sidney Sussex College si mě budou pamatovat ještě dlouho. V UK je mnoho věcí jinak: Opel se tam jmenuje Vauxhill, Algida je Wall, jezdí se vlevo a snídani si tam lze objednávat během celého dne. Vlastně mě to ani nepřekvapuje, je to jejich (tradičně obrácená) varianta českého ranního lahváče. Rozhodl jsem se završit nedělní prohlídku Cambridge koupí nějakého fast-foodu. Mají tam tradici, že na náměstí kolem sedmé večerní dorazí dva fast-foodové přívěsy. Jeden se jmenuje Van of Life, druhý Van of Death, takže si můžeš tipnout, pro který jsem se rozhodl. Jenže chyba lávky, přijel pouze Van of Life, asi že byla ta neděle večer a každoroční oslava ukřižování Inri J.C. za dveřmi (mimochodem, vyměním PhDr. za Inri, levně). Pak se ale ukázalo, že v něm jídlo připravuje nějaký nehygienicky vyhlížející Polák, takže jsem nakonec vlastně dostal to, co jsem od začátku chtěl. Beefburger byl chutný, hranolky s octem rovněž. Jak ráda opakuje tvoje maminka, plně kojené dítě nemůže být tlusté. Podle mě jde ale o to, čím se kojí. Vyrůst na tradiční anglické snídani, byla by z tebe halina. Tvůj IT

, obrna.

Tak mi to všechno v pořádku přistálo. Rozdíl mezi UK a ČR je patrný již na první ohledání: v šalině mi dva lidé (nezávisle na sobě) dupli na nohu a oba to velkoryse přešli bez jakéhokoli komentáře. Přešlechtění Angličánci by incident jistě nějak trapně rozmazávali, například by se omluvili, tuzemští tvrďáci jsou ale zvyklí jít si po svém a třeba i přes třebais mrtvoly. Rozdíl mezi tvým předtýdenním já a současnou verzí je také patrný již na první přebalení: dvě nohy posílily, jedna hlava se zvětšila. Rovněž jsi se ses hned pochlubil novým křikem, záhy i novým úšklebkem, který jsi kterýs nějakým tajemným způsobem okopíroval od strýce. Pro dnešek to stačí, sprchu, ibalgin, House a spát. Na co se můžeš těšit v dalších dnech? Nekvalitní fotografie splachovacího mechanismu anglického záchodu! Nekvalitní fotografie anglické snídaně, která odhaluje sprostý podvod! A především, firma Heinz před námi něco skrývá! Je pěkné být zase zu House. Tvůj IT

PS: Cože?! Někdo mi dnes ukradl House, tomu říkám přivítání!

, lancasterace.

Drahy synu, nasledujici text byl psan pro katedrovy blok, jen a jen pro tebe k nemu ovsem pripojim i nektere osobnejsi komentare. Budou v zavorkach a dianekriticke, jelikoz anglicka klavesnice proste nezna zadna ceska nabodenicka:

Venku vytrvale prší, což znamená, že jsem kde? Ne, vzal jsem si deštník i náhradní prádlo, takže v úzkých tedy rozhodně nejsem. [destnik jsem pribalil az po premlouvani ... hm, nektere nahradni pradlo vlastne taky, no tak nic] Jsem na britských ostrovech, konkrétně jsem v knihovně Lancasterské univerzity a po několika marných a špatně mířených pokusech jsem dokonce i dočasně online. [jeste konkretneji: u McDonalds nemaji wifi, v KFC nemaji wifi, v jedne hospode mozna wifi podle nalepky je, ale hospoda je zavrena; hostitel mi ukazal kavarnu, kde pry wifi taky je, ale ja zapomnel, jak ji najdu; nepodarilo se mi uhodnout zadne heslo do dostupnych chranenych siti; vzdavam to a jdu radeji ven zmoknout] Mohu ti tedy konečně vylíčit, jak se mi zde vede. [blbe, zapomnel jsem redukci na mistni zasuvky a shaneni mi zabralo cele vcerejsi dopoledne. Nakonec jsem ji poridil v sociopat-friendly obchode, kde si lide samostatne vybiraji z katalogu, zaplati u pultu a k dalsimu pultu jim to donesou.] Dnes je středa 12. března, do Anglie jsem dorazil v pondělí odpoledne. Cesta mě šokovala tím, že proběhla úplně podle plánu a vůbec nic se nezadrhlo: letadlo letělo, vlak se vlekl, autobus do toho řádně autobusil. Během transferu si zvláštní pozornost vynutila pouze plnoštíhlá [tlusta tak, ze ji byl Boeing 737 maly] letuška, jejíž boky mě s jistou zvrhlou pravidelností mlátily do hlavy [viz prevence zvyseneho tonusu krcnich svalu]; sedadlo u uličky asi nebyl nejlepší nápad [jsem vul, nevidel jsem z okynka]. V Lancasteru se mě ujal dr. Cain Todd a s jeho pomocí jsem se ubytoval v jednom místním Bed and Breakfast. Bed je slušná [jen je pokojicek takovy malickaty, s topenim si hlavu nelamou a sprcha spis jen tak vlazne ucurava], breakfast ještě slušnější: jde o tradiční kalorickou bombu složenou ze všeho. Tím vším myslím zejména vejce, rajčata, slaninu, páreček, toasty, máslo, cosi dosud neidentifikovaného, ovoce, marmeládu. Lancaster je takové to pěkné, malé město na západním pobřeží Anglie, které hodně připomíná taková ta pěkná, malá města kdekoli v Anglii. Má historické centrum, hrad/věznici, park, auta jezdící vlevo, množství hospod a restaurací, řeku a samozřejmě i univerzitu. Mimo Caina Todda jsem se zatím setkal pouze s dr. Rachel Cooper, na jejímž semináři bych měl zítra vystoupit. [a prestoze je tema moje specialita, mam z toho kvuli cizimu jazyku celkem dost fedry] Včera večer jsme všichni tři společně zašli někam na večeři a pivo, ale zábava upřímně řečeno poněkud vázla [oni se bavili spolu, ja nebyl schopen zformulovat kloudnou vetu, asi unava z dopoledni navstevy pobrezi + prirozena retardace] - rozproudila se pouze v souvislosti s otázkou, jak moc super by asi bylo, kdyby student viděl učitele na veřejnosti alkoholově zvracet. Dnes večer má být nějaké obvyklé popíjení mezi členy katedry, možná bych se jim mohl pokusit v této souvislosti podsunout malý 51,5% experiment. [no nevim, mozna bude ke vseobecnemu veselemu zvraceni stacit jen to, kdyz se pokusim vysvetlit hlavni tema meho odborneho zajmu]

Mozna je to tim, ze je treti den, mozna je to problemy v [internetove] komunikaci, mozna je to pocasim, ale nejak si to tady porad nemuzu zacit poradne uzivat. V cizine si vzdycky uvedomim, jak silne pro svoje sebevedomi potrebuji bezpecne zazemi ceskeho jazyka. Jako obvykle se mi styska, fazole Heinz po ruce nemam, takze zkusim ibalgin, treba to cele nejak zruzovi. Tvuj IT

, kampáňo.

Když má náborovou kampaň armáda, tak já ji můžu mít taky! Oni možná mají ty správné informace, ale mně zoufalství dalo křídla. Oni budou zadávat reklamu do deníku Sport, já do dvouměsíčníku Český instalatér. Záchod teď neteče, bohužel ale ani téměř nesplachuje. Balím se na týdenní pracovní (tj. okurkový sendvič, fish&chips, tamní pivo, octové brambůrky) návštěvu Lancasteru, takže od zítřka budu úplně mimo. Doufám, že po návratu budu pořád ještě Tvůj IT.

, dvojí metr.

Miminkům, těm je hej. Běžný člověk nad 139 cm se pohybuje v obvyklé síti opozitních přívlastků a je tedy buď tlustý, nebo hubený - chytrý, nebo hloupý - plešatý, nebo vlasatý. S dětmi je to jinak a miminózní přívlastky jsou vůbec tou nejlepší ukázkou hodnotového relativismu. Miminka jsou totiž buď krásně tlusťounká, nebo jsou tak akorát - jsou buď bystrá, nebo hodná - mají krásný tvareček lebečky, nebo mají naopak husté vlásky. Když dítě rádo křičí, má silnou osobnost, je zvídavé a komunikativní; když moc nekřičí, je klidné, samostatné a přemýšlivé. Když se mimino cpe, prodělává růstový skok; když naopak nechce jíst, je v jídle rozvážné a samo dobře ví, kdy má dost. Přes noc jsem (a) se vlastní vinou nachladil, (b) při snídaní se kousl do rtu a (c) v poledne připálil halušky, neboť jsem je chtěl mít rychle hotové. Být miminko, tak (a) jsem prozřetelně začal ladit svůj imunitní systém na blížící se jaro, (b) statečně snídal dál bez ohledu na bolest a vlastní nepohodlí, (c) prokázal svůj intelekt nezdařeným pokusem o optimalizaci výrobního procesu. V Kuřimské kauze nově figuruje i jakýsi tajemný "Doktor". Jestli teď vypuknou pogromy lidí s doktorským titulem, budu té nedávné rigorózní zkoušky ještě litovat. Reklamace kolotoče nad postýlku proběhla, jen nevím, kdo je vlastně vítěz: nakonec jsem totiž připlatil ještě další dvě stovky a koupil čtyři šedo-oranžové myši obojího pohlaví. Tvůj IT

, nelson.

Dnes jsi byl s maminkou u další ortopedky kvůli (již dříve zmiňovaným) ochablým šíjovým svalům. Ukázalo se, že problém je opačný a pro chlapce prý typický, zvýšený krční svalový tonus. Vedle výrazné chutí k jídlu, plešatosti a problémů při usínání jsi tedy po tatínkovi zdědil i čtvrtého jezdce z Apokalypsy: zkrácené svaly. Maminka tvrdí, že ortopedka huhňala tak strašně, že jí moc nerozuměla (a to je prosím na huhňání vycvičená z domu), pochytila prý však, že je třeba dělat jakési protahovací cviky. Místo pohlavků tedy budeme praktikovat dvojitého Nelsona, na všem se dá najít něco hezkého. Toaletní příběh začíná nabírat obrátky: naše wc stále protéká, po včerejší hodinové návštěvě autistického instalatéra dokonce protéká ještě víc než předtím (490,- Kč). Tvůj strýc teď snad ani záchod nemá, kamarád Hopa sice záchod má, ale to je asi tak všechno. Včera večer fakultní ples, dnes dopoledne střízlivějící děkanské volno. Vzhledem k tomu, že na plese byl z pedagogů pouze děkan sám, je to od něj pěkné a nesobecké gesto. Tvůj IT

, klimaus.

Václav Klaus měl v OSN projev o změnách klimatu. Hlavní část jeho řeči se skládala ze šesti "myšlenek" a dvou "doporučení". Cílem myšlenek je "uvedení této věci do patřičného kontextu", přičemž touto věcí se míní existence či neexistence globální změny klimatu způsobené činností člověka. Nezajímá mě, jestli se to tady obecně otepluje, zajímá mě, kudy se do toho ten egomaniak zase opřel. Nejprve se tedy pokusím šestici jeho myšlenek parafrázovat tak, abych se nedopustil zkreslení:

1. Teplota stoupá velmi málo, vliv na člověka je zanedbatelný.
2. Kvalitní prognózu vývoje klimatu nelze dělat na základě vývoje během několika posledních desetiletí.
3. Na danou otázku neexistuje jednotná vědecká odpověď. Konkurenční názory mají stejnou důvěryhodnost.
4. Klaus je expert a podle jeho názoru je lepší e-nejednat. Racionální rozhodování je rozhodování na základě poměru nákladů a předpokládaných zisků.
5. I kdyby oteplování existovalo, stejně by bylo lepší, abychom e-nejednali.
6. E-jednání nutně vede k diskriminaci chudších států.

Klaus sice explicitně hovoří pouze o myšlenkách, je však patrné, že tato část projevu má fungovat jako argumentace, tj. cílem je nás přesvědčit o platnosti jisté teze. Jak tedy Klausova teze zní? První tři myšlenky podporují tvrzení, že (A) globální oteplování není dostatečně prokázáno; další tři myšlenky podporují tvrzení, že (B) lepší je e-nejednat. Tato dvě tvrzení jsou dále ve vztahu podpory: A podporuje B prostřednictvím formulace, že "riziko je velmi malé" (myšlenka 4). Podívejme se teď na jednotlivé myšlenky.

ad 1: Velmi málo je vágní termín a v další diskusi lze žádat dodatečné zpřesnění. Klaus to předjímá a specifikuje velmi malé zvýšení teploty jako zvýšení teploty se zanedbatelným vlivem na člověka. Opět by bylo možné požadovat další zpřesnění vágního termínu zanedbatelný vliv. Druhá možná kritická reakcí na výchozí tvrzení (že teplota stoupá velmi málo) by mohla vypadat tak, že se toto malé zvyšování teploty prohlásí za trend, který by aproximativně mohl vést k neblahým důsledkům. Klaus tento protiútok předjímá ve druhé myšlence.

ad 2: Kvalitní aproximace podle Klause není možná, neboť nejsou dostupná dostatečná vstupní data. Pokud jsem to správně pochopil, Klaus argumentuje tím, že v minulosti na základě podobně malého množství vstupních dat docházelo k nesprávným předpovědím. Je-li jeho argument postavený skutečně takto, pak není úplný: musel by prokázat (a) že mezi minulými prognózami a jím zpochybňovanou prognózou je relevantní metodologická podobnost, (b) že poměr správných a nesprávných prognóz je výhodný pro jeho tvrzení (tj. je stejně nebo více nesprávných předpovědí). Rétorická perspektiva: Klaus zde používá technické výrazy, které mají zvýšit jeho důvěryhodnost jakožto experta (více v bodu 4).

ad 3: Podle Klause neexistuje mezi odborníky o daném tématu shoda. Je asi zřejmé, že protiútok by se zaměřil na centrální pojem vědecký konsenzus. Jakou shodu si Klaus představuje? Opakovaná vyjádření různých panelů respektovaných klimatologů nestačí? Klaus píše o stejné síle argumentů na obou stranách - musím se přiznat, že odbornou oteplenou diskusi moc nesleduji, ale moc bych se divil, kdyby tomu tak skutečně bylo. Jde snad Klausovi o naprostou shodu? Chtít totální konsenzus je příliš romantické: v jakékoli oblasti je jen velmi obtížně dosažitelný, v otázkách spojených s předpovídáním vývoje a přijímáním náležitých opatření je snad i nemožný.

ad 4: Klaus se v této myšlence projektuje jako expert. Za pozornost stojí způsob, jakým svoji kvalifikaci podporuje: "zodpovědný politik", "ekonom", "autor knihy o ekonomice klimatických změn", "s vědomím všech dostupných informací a argumentů". Argumentace pomocí expertního názoru musí splňovat jistá kritéria, která mají obvykle podobu vlezlých otázek, přičemž hned první taková otázka se ptá, zda je citovaný názor součástí oblasti, ve které je autor citovaného názoru expertem. Tedy, zda například neprodáváme názor experta přes výbušniny v diskusi o jídle. Citovaným autorem je zde Klaus sám a předpokládám, že jako vysokoškolský profesor expertem v některých oblastech je. Jde však o to, jestli mezi jeho expertní domény patří i klimatické změny. Druhým diskutabilním místem je tvrzení, že " racionální chování vždy závisí na porovnání velikosti a pravděpodobnosti rizika a velikosti nákladů, jak se tomuto riziku vyhnout". Na obecné úrovni by se s touto rovnicí jistě dalo (a mělo) souhlasit, pochybnosti budí ultimátní způsob, jakým Klaus tuto rovnici používá. Na základě jakých dat vyčíslil velikost a pravděpodobnost rizik a s tím spojených nákladů, když vstupní data podle něj nejsou průkazná (viz myšlenka 2)? Chci říci: jestliže data neumožňují kvalifikovanou aproximaci, jak lze kvalifikovaně vyčíslit velikost a pravděpodobnost rizik - a tvrdit, že jsou "velmi malá"? (zde by Klaus by mohl oponovat tím, že s ohledem na širší historické měřítko může ... atd. ... já zase, že nemůže, protože sledovaný jev se tam nevyskytuje .... atd. ... a on, že vyskytuje ... a já, že v jiné a nesouvisející verzi ... apod. ... ale to už nechme být).

ad 5: Pokus o smrtící kombo: jestliže z A plyne B - a z ne-A taky plyne B - tak, jelikož tertium non datur - B holt plyne za všech okolností. Pátá Klausova myšlenka je sama o sobě vyloženě trapná, protože postrádá jakoukoli oporu a celá je jen postavena na rétorickém vlivu výrazů "kontrolovat", "omezovat", "obrovské finanční zdroje" proti "přirozená", "blahodárné", "bohatství", "blahobyt".

ad 6: A na závěr trocha té emocionální argumentace, bez které by to snad ani nebyl projev politika. Opět pokus o krátké spojení, zde mezi pojmy chudý - pravidla - diskriminace - teror.

Už mě to nebaví, jdu dělat něco jiného. Nejlepší na tom je, že na iDnes byla vedle Klausova projevu umístěná anketa s otázkou, zda "jsou dva roky vězení dostatečný trest za surové utýrání zvířete". Řekl bych, že vzhledem k tomu surovému týrání, kterému nás politici při nedávné prezidentské volbě vystavili, je pět let natvrdo pro Klause až až. Tvůj IT

, srágore.

Další brutální středa za námi. Dvojrychlostní výuka teorie poznání vedla k tomu, že teď už nepoznávám vůbec nic a pletou se mi i písmekna na lkávesnici. Možná je ale spíš na vině těch pár katarzních piv v septickém pohostinství U Čápa. Dnes jsi navštívil ortopeda, kyčle v pořádku, ale prý musíš trochu posílit šíjové svalstvo. Pokud se krk skutečně posiluje pomocí inkasovaných pohlavků, užiješ si s maminkou spoustu legrace. Světlé zítřky: celou rodinu čeká medicínský trojboj včetně očního klystýru. Začal jsem psát rozbor prezidentova výlevu v OSN. Po těch pivech mi ale celý svět přijde příliš zdravý na to, abych ho dodatečně kazil Klausem, tak aspoň jeden hodně gore strip. Tvůj IT

, big brother.

A máme tu novou soutěž! Nejprve bych si ale dovolil vyhlásit výsledky soutěže minulé, rouhačské. And použitá plenka goes to ... strýc Eli za Romana Vojtka a jeho bolívijské peklo, gratulujeme. Bratře, cenu si můžeš vyzvednout kdykoli, Pišta je v tomto směru velmi rychlý a fekálení ho asi nikdy nepřestane bavit. Nabízet ti jako vítězi slíbená dvě piva nebudu; vzhledem k tvé obvyklé spotřebě by to byla vyloženě drzost. Raději je dám na charitu, jelikož nikdy nevíš, pro koho může být plný půllitr tou skutečnou Kapkou naděje. Rád bych zde publikoval vítězovu slavnostní řeč a pokud nám zapíská nějakou hezkou písničku, tak i tu. Také bych chtěl tímto poděkovat všem ostatním účastníkům minulé soutěže, reakce vždycky potěší. Pozor, pozor, nyní se tedy konečně dostávám k vyhlášení soutěže nové. Je inspirována třemi neznámými návštěvníky, kteří na tento blog nedávno zabloudili díky vyhledávání výrazů "brutální klystýr" (o čemž jsem už psal dříve), "klystýr kresby" a "muži v punčocháčích". Taková chvályhodná snaha by neměla přijít vniveč - obzvlášť, když mi počítadlo přístupů umožňuje zobrazit stránku, ze které jste se sem dostali. Vítězem nové soutěže se stává ten, kdo sem během následujících čtyř dnů vstoupí přes vygooglování nejujetějšího spojení. Vítěz vyhraje exkluzivní přístup k minutovému videu, na kterém se Pišta snaží zvednout hlavu a roztomile u toho kníká. Jo a máti, abych nezapomněl, spojení "ištván je pervert" se do soutěže nepočítá. Váš IT

, uff.

Spustila se mi obvyklá jarní únava. Nedokážu ani napsat delší větu. Navíc jsem se zrovna přejedl. Fazole Sweet chilli mohu doporučit. Mají příjemně kouřovou vůni a plnou, lehce pikantní, nasládlou chuť. Dal jsem pod ně jednu maďarskou klobásu. V té masně vypadala nejméně olezle. V to počítám i prodavačku. Botulotoxin Beans. Cestou domů jsem ti koupil kolotoč nad postýlku. Na kolotoči jsou dvě žirafy a dva sloni. Kolotoč je z Polska. Kolotoč musím zítra reklamovat, protože mu nedrží jeho jediný polský kloub. Maminka si půjčila DVD s kojeneckou masáží. Už se těším, až mě namasíruješ. Dnes v 19:35 končí šestinedělí. Při té příležitosti jsi dostal džísku. Taky jsem kdysi v osmé třídě měl jednu džísku. Byla na ní nášivka s nějakými písmeny. Po týdnu mi kdosi řekl, že to DM znamená, že jsem depešák. Nechtěl jsem být depešák. Chtěl jsem být podzemník. Měl jsem háro. Co jsem o háro přišel, nosím už jen saka. A když teď někde zahlédnu DM, znamená to furt jen Discours de la Méthode. Jdu si udělat další kávu. Jinak se dnes House nedožiju. Tvůj. IT

, bolehlav.

Několik posledních dnů tráví tvoje maminka každou volnou chvilku tím, že v různých materiálech vyhledává, co kojenec v tom kterém týdnu už obvykle zvládá. Podle jejího průzkumu jsi ve svém vývoji napřed tak o čtyři až šest týdnů, podle stejných materiálů jsem já o deset až dvanáct let pozadu. Dnes tě opět navštívila babička, opět přivezla chutný oběd, opět dávala rady a opět došlo na její svéráznou teorii, že za všechny známé i neznámé vývojové vady, dětské nemoci, neklidný nebo naopak příliš klidný spánek, vyrážku, zalepené oko a ambivalentní vztah k dudlíku může nedostatek čerstvého vzduchu. S ohledem na bodycount včerejší vichřice mi to přišlo poněkud cynické. Ode dneška si začínám vést záznamy o spolykaných ibalginech, tvoje maminka má pocit, že se jimi cpu nějak moc často a jsem pak nemístně veselý. Dnes zatím jen jeden, ale na druhý se schyluje. Tvůj IT

, mašíny.

Rutinní dopolední nákup v Intersparu se změnil ve vzrušující záležitost: firma Heinz začala vyrábět tři nové druhy fazolí! První druh, Sweet chilli s podtitulem taste that kicks back, bude asi nejblíž mému způsobu přípravy - mám na mysli sváteční variantu Biohazard, při které do pánve s fazolemi aplikuji větší než malé množství speciální feferonky od tvojí prababičky. Po nich i můj back dost kope a potřebuje mazání. Druhý typ fazolí, Mexican s podtitulem taste that packs a punch, obsahuje mimo jiné čokoládu, wtf?! Třetí typ se jmenuje Italian, ten jsem ovšem nezakoupil, protože italskou kuchyni z ideologických důvodů bojkotuji. Na příští týden plánuji gastronautický průzkum bojem. Před polednem nám zrušil orkán připojení na internet a provider to až do večera až do nedělního poledne nebyl schopen nahodit. Jako pomstu jsem začal psát totální spoiler na Transformers, ale děj se ukázal natolik spletitý, že mě to hned po expozici přestalo bavit:

Na začátku padá do zemské atmosféry nějaká kostka a divný hlas do toho varuje, že tahle kostka může při nadměrném používání způsobovat život. Pak sledujeme tři vzájemně prostříhané dějové linie. V té první letí někde v Kataru chlapíci ve vrtulníku a baví se o aligátořím mase, přičemž jeden z nich mluví španělsky a nemůže se toho zlozvyku zbavit (nejspíš právě kvůli tomu se dal na vojnu). Ostatní vojáci v helikoptéře se jeho kompulzivní znalosti španělštiny smějí, je to správná parta. Velitel skvadry má doma nově upečenou dcerku, která ovšem není ani zdaleka tak pěkná jako ty. Explicitně je řečeno, že dcera se raději směje než aby prděla. Díky tomu zjišťujeme, že velitel je vysoce motivovaný a udělá všechno pro to, aby ho během filmu nic nezabilo a on se mohl vrátit domů k smějící se dceři. Vrtulník přistane na základně, kde je taky správná parta: vojáci spolu sedí v nafukovacím bazénku nebo se kamarádsky pošťuchují ve sprše. Na základně se sešeří a přistane tam další vrtulník, se kterým není něco v pořádku, jelikož byl před pár měsíci sestřelen v Afghánistánu a jako na potvoru v něm zrovna tehdy seděl kamoš vojáka, který se teď o tom baví s velitelem základny. Tak a teď se podrž! Vrtulník se tak jako složí a stane se z něho robot, který tu základnu vykosí. Ten film je vlastně o robotech, kteří se dokáží transformovat na stroje, proto se to jmenuje Transformers, bomba ne?! Tenhle helikopterobot jde po hlavním počítači, velitel si toho všimne a sekerou ho odpojí. Robot na oplátku odpojí velitele. Teď k té druhé linii. V ní sledujeme středoškoláka, kterak ve výuce referuje o svém postiženém prapradědečkovi, an byl za polárním kruhem a my ho v prostřihu vidíme, jak hecuje námořníky, aby mu jeho zamrzlou loď táhli rychleji. Tenhle středoškolák se snaží překecat učitele, aby mu dal jedničku, protože když ji nezíská, tak (a) mu tata nekoupí auto, (b) učitel se nezachová jako správný křesťan. Jedničku takto získá, americké střední školství má problém. Tatík je zákeřná svině a místo do prodejny Porsche vezme středoškoláka do autobazaru s uječeným afroameričanem. Během nakupování dojde k rozbití téměř všech zúčastněných autoskel, což afroameričana přiměje k tomu, aby slevil z ceny vyhlédnuté ojetiny. Středoškolák si tedy nakonec pořídí vlastní vůz, má radost a jede do parku exhibovat. Ve třetí dějové linii se v americké obranné agentuře pokouší různí nerds, geeks a jedna celkem pěkná blondýna s výrazným anglickým přízvukem dekódovat zvukový signál z helikopterobota. Mezitím jim ale v prezidentově letadle ožije kazeťák a nahackuje se jim do armádní sítě. Americká armáda vzniklý problém řeší odpojením serveru, tady v podstatě opět sekerou. Věci se komplikují a středoškolák je zatažen do kosmické šarvátky. Ke zbytku filmu jen několik rychle psaných poznámek: v osmatřicáté minutě chytí policista při středoškolákově výslechu nádobku s léky zcela bez koukání, to chci taky → vojáci na poušti bojují s robotickým škorpiónem, hodně to připomíná slavnou scénu ze Souboje titánů, jen jsou tady místo mechanické sovy Arabové → hackující kazeťák je nic ve srovnání s hackujícím afroameričanem → středoškolák se stává obětí represivních složek: zlý policejní autobot má na sobě nápis to punish and enslave, což je upřímnější verze hesla to protect and serve, které nově známe i z tuzemské policejní agitky → konečně se objeví dobří roboti, na které dohlíží taťka Optimus Prime, což je jméno spíš pro prezervativ než pro kamion → dobří roboti řeknou středoškolákovi, že za všechno může Ebay a pošlapou mu trávník → zlo se jmenuje Megatron, je to robot, který vytuhl v ledu, protože se v předchozím životě nejspíš nikdy nesetkal s bodem mrazu → ukáže se, že mobilní telefon by dokázal i zabít → závěrečná bitka v ulicích, americká auta vítězí, the end. Příště u takto kvalitně vyfabulovaných snímků ospoileruji jen konec. Samozřejmě kromě Hříšného tance, který nemohu ošidit.

Topolánek ztropil rozruch udělením medaile bratrům Mašínům. Gauneři negauneři, každý, po kom Němci pojmenují kulomet, by měl medaili dostat. Tvůj IT