, snídaňové přiznání.

Anglická snídaně je klíčem k anglické duši podobně, jako je vodka klíčem k duši ruské, nebo aspik k duši polské. Dobře si prohlédni fotografii vlevo, neboť tímto mě v Lancasteru trápili ráno co ráno. Nu což, opakoval jsem si, gastronautika je disciplína pro opravdové chlapy a všechno vždy poctivě spapal, až jsem se orosil. Po týdenním ranním přejídání jsem se dozvěděl, že to není pravá anglická snídaně, protože na talíři něco chybí! Vedle vajec, slaniny, párečku, opečeného rajčete, hub a jakési smažené bramborové substance (hash browns) jsou totiž nutnou součástí tradiční anglické snídaně i fazole. Což je tohle. Pokusil jsem se to kompenzovat a při pondělní snídani v jedné z důstojných cambridžských kolejí si objednal jen a pouze fazole. Žádný toast, žádné vejce, odmítl jsem i čaj, prostě jen fazole a k tomu jako přílohu trochu fazolí. Troufám si tvrdit, že na Sidney Sussex College si mě budou pamatovat ještě dlouho. V UK je mnoho věcí jinak: Opel se tam jmenuje Vauxhill, Algida je Wall, jezdí se vlevo a snídani si tam lze objednávat během celého dne. Vlastně mě to ani nepřekvapuje, je to jejich (tradičně obrácená) varianta českého ranního lahváče. Rozhodl jsem se završit nedělní prohlídku Cambridge koupí nějakého fast-foodu. Mají tam tradici, že na náměstí kolem sedmé večerní dorazí dva fast-foodové přívěsy. Jeden se jmenuje Van of Life, druhý Van of Death, takže si můžeš tipnout, pro který jsem se rozhodl. Jenže chyba lávky, přijel pouze Van of Life, asi že byla ta neděle večer a každoroční oslava ukřižování Inri J.C. za dveřmi (mimochodem, vyměním PhDr. za Inri, levně). Pak se ale ukázalo, že v něm jídlo připravuje nějaký nehygienicky vyhlížející Polák, takže jsem nakonec vlastně dostal to, co jsem od začátku chtěl. Beefburger byl chutný, hranolky s octem rovněž. Jak ráda opakuje tvoje maminka, plně kojené dítě nemůže být tlusté. Podle mě jde ale o to, čím se kojí. Vyrůst na tradiční anglické snídani, byla by z tebe halina. Tvůj IT