, klimaus.

Václav Klaus měl v OSN projev o změnách klimatu. Hlavní část jeho řeči se skládala ze šesti "myšlenek" a dvou "doporučení". Cílem myšlenek je "uvedení této věci do patřičného kontextu", přičemž touto věcí se míní existence či neexistence globální změny klimatu způsobené činností člověka. Nezajímá mě, jestli se to tady obecně otepluje, zajímá mě, kudy se do toho ten egomaniak zase opřel. Nejprve se tedy pokusím šestici jeho myšlenek parafrázovat tak, abych se nedopustil zkreslení:

1. Teplota stoupá velmi málo, vliv na člověka je zanedbatelný.
2. Kvalitní prognózu vývoje klimatu nelze dělat na základě vývoje během několika posledních desetiletí.
3. Na danou otázku neexistuje jednotná vědecká odpověď. Konkurenční názory mají stejnou důvěryhodnost.
4. Klaus je expert a podle jeho názoru je lepší e-nejednat. Racionální rozhodování je rozhodování na základě poměru nákladů a předpokládaných zisků.
5. I kdyby oteplování existovalo, stejně by bylo lepší, abychom e-nejednali.
6. E-jednání nutně vede k diskriminaci chudších států.

Klaus sice explicitně hovoří pouze o myšlenkách, je však patrné, že tato část projevu má fungovat jako argumentace, tj. cílem je nás přesvědčit o platnosti jisté teze. Jak tedy Klausova teze zní? První tři myšlenky podporují tvrzení, že (A) globální oteplování není dostatečně prokázáno; další tři myšlenky podporují tvrzení, že (B) lepší je e-nejednat. Tato dvě tvrzení jsou dále ve vztahu podpory: A podporuje B prostřednictvím formulace, že "riziko je velmi malé" (myšlenka 4). Podívejme se teď na jednotlivé myšlenky.

ad 1: Velmi málo je vágní termín a v další diskusi lze žádat dodatečné zpřesnění. Klaus to předjímá a specifikuje velmi malé zvýšení teploty jako zvýšení teploty se zanedbatelným vlivem na člověka. Opět by bylo možné požadovat další zpřesnění vágního termínu zanedbatelný vliv. Druhá možná kritická reakcí na výchozí tvrzení (že teplota stoupá velmi málo) by mohla vypadat tak, že se toto malé zvyšování teploty prohlásí za trend, který by aproximativně mohl vést k neblahým důsledkům. Klaus tento protiútok předjímá ve druhé myšlence.

ad 2: Kvalitní aproximace podle Klause není možná, neboť nejsou dostupná dostatečná vstupní data. Pokud jsem to správně pochopil, Klaus argumentuje tím, že v minulosti na základě podobně malého množství vstupních dat docházelo k nesprávným předpovědím. Je-li jeho argument postavený skutečně takto, pak není úplný: musel by prokázat (a) že mezi minulými prognózami a jím zpochybňovanou prognózou je relevantní metodologická podobnost, (b) že poměr správných a nesprávných prognóz je výhodný pro jeho tvrzení (tj. je stejně nebo více nesprávných předpovědí). Rétorická perspektiva: Klaus zde používá technické výrazy, které mají zvýšit jeho důvěryhodnost jakožto experta (více v bodu 4).

ad 3: Podle Klause neexistuje mezi odborníky o daném tématu shoda. Je asi zřejmé, že protiútok by se zaměřil na centrální pojem vědecký konsenzus. Jakou shodu si Klaus představuje? Opakovaná vyjádření různých panelů respektovaných klimatologů nestačí? Klaus píše o stejné síle argumentů na obou stranách - musím se přiznat, že odbornou oteplenou diskusi moc nesleduji, ale moc bych se divil, kdyby tomu tak skutečně bylo. Jde snad Klausovi o naprostou shodu? Chtít totální konsenzus je příliš romantické: v jakékoli oblasti je jen velmi obtížně dosažitelný, v otázkách spojených s předpovídáním vývoje a přijímáním náležitých opatření je snad i nemožný.

ad 4: Klaus se v této myšlence projektuje jako expert. Za pozornost stojí způsob, jakým svoji kvalifikaci podporuje: "zodpovědný politik", "ekonom", "autor knihy o ekonomice klimatických změn", "s vědomím všech dostupných informací a argumentů". Argumentace pomocí expertního názoru musí splňovat jistá kritéria, která mají obvykle podobu vlezlých otázek, přičemž hned první taková otázka se ptá, zda je citovaný názor součástí oblasti, ve které je autor citovaného názoru expertem. Tedy, zda například neprodáváme názor experta přes výbušniny v diskusi o jídle. Citovaným autorem je zde Klaus sám a předpokládám, že jako vysokoškolský profesor expertem v některých oblastech je. Jde však o to, jestli mezi jeho expertní domény patří i klimatické změny. Druhým diskutabilním místem je tvrzení, že " racionální chování vždy závisí na porovnání velikosti a pravděpodobnosti rizika a velikosti nákladů, jak se tomuto riziku vyhnout". Na obecné úrovni by se s touto rovnicí jistě dalo (a mělo) souhlasit, pochybnosti budí ultimátní způsob, jakým Klaus tuto rovnici používá. Na základě jakých dat vyčíslil velikost a pravděpodobnost rizik a s tím spojených nákladů, když vstupní data podle něj nejsou průkazná (viz myšlenka 2)? Chci říci: jestliže data neumožňují kvalifikovanou aproximaci, jak lze kvalifikovaně vyčíslit velikost a pravděpodobnost rizik - a tvrdit, že jsou "velmi malá"? (zde by Klaus by mohl oponovat tím, že s ohledem na širší historické měřítko může ... atd. ... já zase, že nemůže, protože sledovaný jev se tam nevyskytuje .... atd. ... a on, že vyskytuje ... a já, že v jiné a nesouvisející verzi ... apod. ... ale to už nechme být).

ad 5: Pokus o smrtící kombo: jestliže z A plyne B - a z ne-A taky plyne B - tak, jelikož tertium non datur - B holt plyne za všech okolností. Pátá Klausova myšlenka je sama o sobě vyloženě trapná, protože postrádá jakoukoli oporu a celá je jen postavena na rétorickém vlivu výrazů "kontrolovat", "omezovat", "obrovské finanční zdroje" proti "přirozená", "blahodárné", "bohatství", "blahobyt".

ad 6: A na závěr trocha té emocionální argumentace, bez které by to snad ani nebyl projev politika. Opět pokus o krátké spojení, zde mezi pojmy chudý - pravidla - diskriminace - teror.

Už mě to nebaví, jdu dělat něco jiného. Nejlepší na tom je, že na iDnes byla vedle Klausova projevu umístěná anketa s otázkou, zda "jsou dva roky vězení dostatečný trest za surové utýrání zvířete". Řekl bych, že vzhledem k tomu surovému týrání, kterému nás politici při nedávné prezidentské volbě vystavili, je pět let natvrdo pro Klause až až. Tvůj IT