, kalba vody.

Ještě donedávna byl mým favoritem na Cenu českých paralogiků náš současný premiér Miroslav Gule Topolánek. Ne snad proto, že má teď odzadu stejné iniciály jako tatíček Masaryk, nýbrž pro svoji totální bezelstnost. Před necelými dvěma měsíci si mě získal reakcí na divokou jízdu na tenis, když v rozhovoru uvedl, že máme být vděčni za ušetřený peníz, neboť mohl zcela legálně použít vrtulník. Nedávno ho ale na druhé místo odsunul lidovecký senátor Josef Kalbáč naprosto geniálním zdůvodněním svojí volby Klause: "Klaus kázal víno a taky ho pil, Švejnar kázal vodu, a nemám zkušenost s tím, zdali by ji také pil." Význam jeho výtoku je mnohovrstevnatý; nejdůležitější je správná interpretace toho, co Kalbáč (dobré jméno, obzvlášť hovoříme-li o alkoholu) míní vínem. V původním rčení kázat vodu, ale pít víno se tím označuje chování, které je v rozporu s proklamovanými hodnotami. Jde o poukaz na nesoulad mezi přijatými tvrzeními a vlastním jednáním - odbornou terminologií se tomu říká nepřímý argument ad hominem. Kalbáčovu summary rozumím tak, že říká, že Klaus propaguje věci, se kterými Kalbáč nesouhlasí, a navíc se Klaus svými radami i sám řídí. Švejnar naproti tomu propaguje věci, se kterými Kalbáč souhlasí, ale protože ho nezná a neví, jestli by se jimi řídil, nebude ho volit. Kalbáč tedy volí člověka, který konzistentně špatně jedná, před člověkem, který by principiálně mohl špatně jednat. Tomu říkám dvě za cenu jednoho: Kalbáč se nejenže dopouští presumpce viny (Švejnar by mohl špatně jednat), on navíc raději volí člověka, o kterém je přesvědčen, že skutečně špatně jedná. Kalbáč for president, ať to bolí! Tvůj IT