, post cibum triste.

Naučil ses nový kousek, po odstavení od prsu se vždycky usedavě rozpláčeš. Musím přiznat, že ti v tomto směru plně rozumím, neboť čas od času se i mně stane, že se nepřejím. A to potom každá buňka mého těla křičí do prázdného talíře: Žer! Žer! Není-li někde po cestě zácpa, trvá mi to asi tak sedm minut než do mozku pronikne signál, že se sytím. Problém je ten, že obvyklá délka mého oběda jsou tři minuty - ty zbývají čtyři minuty jsou opravdu příšerné a vždycky mám pocit, že umírám. Aristoteles napsal, že každý živočich je po kopulaci smutný. Jářku, mnohem bolestnější je smutek po jídle! Dnes jsem svým buňkám podlehl a cestou z menzy si koupil margotku. Začali vyrábět nějaké nové varianty, koupil jsem si rumovou s rozinkami. Nic moc, ale obsahuje jakousi "brilantní modř", tak čekám, co to se mnou udělá ... ha, zrovna zvoní telefon, moment ... hm, neznámá osoba se mě ptala, kolik stojí vstupné do cirkusu! Fíha, zítra si koupím tu s meruňkami, uvidíme, kdo zavolá. Maskot Olympijských her v Pekingu konečně v prodeji! Tvůj IT