Vždycky jsem si myslel, že největším močopudem je káva. Oprava, největším močopudem je samozřejmě tahle skeč od Monty Python's, káva ale bývala hned v závěsu. Ano, bývala, věci se totiž změnily v momentu, kdy jsem si lokl čaje pro kojící matky. Jakmile ta ďábelská přírodní chemie pronikla do mého těla, předpokládám, že začala hledat mléčnou žlázu. Když žádnou nenašla, naštvaně se spustila níž a tam to rozjela na plné obrátky, laktace nelaktace. Tobě se vede dobře, meteorismus zatím pod kontrolou. Řekl bych, že jsi konečně pochopil, že neporučíš větru, dešti a přestal ses s tím rvát. Tvůj přístup mě inspiroval k novému gastronautickému experimentu: na oběd opět fazole Heinz, ovšem zapíjené čajem proti nadýmání. Očekávám fight biblických rozměrů. Dosud jsem neochutnal framykoinový zásyp, přece jen mám v sobě špetku hrdosti. Tvůj IT
7. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Geniální. Čtu příspěvek za příspěvkem a bavím se. Co se týče močopudnosti, čaj pro kojící matky jsem jaksi ještě neměl příležitost, ale i čaj normální poskytuje nevšední zážitky :-D
Dodatek: asi jsem si měl odskočit, než jsem si tu skeč pustil...
Díky, cizí inkontinence ve mně vždy vzbuzuje pocit solidarity. Měl bych ještě dva močopudy pro případ nouze. Zaprvé: zelený čaj Ginko, jeden litr per os, tři litry per urin, vzhled, chuť i kalorie zůstanou po celou dobu průtoku zachovány. Zadruhé: domácí fontánka na zvlhčování vzduchu. Jednu mají rodiče mé ženy. Taky ale mají jen jeden záchod, takže ji pouštějí jen během osamělých večerů.
Okomentovat